Sebepodceňování: Jak překonat vlastní nejistotu a začít si vážit
Sebepodceňování je sebepodceňování, přirozená, ale škodlivá návyková reakce, kdy člověk systematicky přehlíží své schopnosti, úspěchy a hodnotu. Also known as nízká sebeúcta, it je často skrytým důvodem, proč se lidé neodváží žádat o povýšení, říct „ne“ nebo prostě být sami sebou. Nejde o lhostejnost – spíš o vnitřní hlas, který ti šeptá: „To nejsi dost dobrý“, „Nikdo to nevydrží“, „Nech si to na někoho jiného“. A přesto, když se podíváš na skutečné výsledky, vidíš, že jsi to všechno zvládl. Jen jsi to neuznal.
Tento vzor se často váže k sebevztah, jak si člověk vztahuje k sobě samotnému – s laskavostí nebo s kritikou. Když jsi v dětství často slyšel, že „to není dost“, „nemusíš být lepší než ostatní“ nebo „nejsi tak dobrý, jak si myslíš“, tvůj mozek si to uložil jako pravdu. A dnes ti to připomíná každý den – při každém emailu, každém rozhovoru, každém „děkuju“. sebevědomí, není věc náhody, ale výsledek opakovaného potvrzování vlastní hodnoty. A když ho nikdy nevidíš, začneš si myslet, že ho nemáš.
Nejde o to, že bys měl být perfektní. Jde o to, že jsi člověk – s chybami, s úspěchy, s emocemi – a ty všechny mají právo existovat. psychoterapie, nástroj, který pomáhá rozpoznat a překonat hluboké vnitřní přesvědčení, která tě omezuje ti umožňuje způsobit, že sebepodceňování přestane být tvým vnitřním hlasem. Neznamená to, že se okamžitě stanouš superhrdina. Znamená to, že začneš vidět, že ti nikdo neukrádl tvoji hodnotu – ty ji jen nevidíš.
V našich článcích najdeš praktické příběhy lidí, kteří se vypořádali s tímto přesvědčením – od těch, kteří se báli říct „ne“ na práci, až po ty, kteří si mysleli, že jejich citové potřeby nejsou důležité. Najdeš návody, jak rozpoznat, kdy tě sebepodceňování vede k vyhoření, jak se zbavit „musím být dokonalý“ a jak začít přijímat pochvalu bez pocity viny. Nejde o to, abys se změnil. Jde o to, abys se konečně poznal – a poznal, že jsi dostatečný, jak jsi.
