Senzorické problémy u PAS: Jak pomáhá desenzitizace a adaptace v terapii

U dětí s poruchou autistického spektra (PAS) není jenom komunikace nebo sociální interakce výzvou. Mnohé z nich prostě neumí zpracovat to, co vidí, slyší, cítí nebo cítí na kůži. Zvuk ventilátoru může být jako řev pily. Světlo z LED žárovky může pálit jako slunce. Oblečení s švem na patě může být neunesitelné. A to všechno není „přehnané chování“ - je to neurologická skutečnost.

Co je senzorický problém v praxi?

Senzorické problémy u PAS znamenají, že mozek dítěte nesprávně filtrovává, řadí nebo interpretuje informace ze smyslů. Není to jen „má citlivou kůži“. Je to jako kdyby měl člověk v hlavě zapnutý všechny rádiové kanály najednou - a žádný přepínač, který by je vypnul.

Podle výzkumů z Journal of Autism and Developmental Disorders (Tseng et al., 2011) až 80 % dětí s PAS má výrazné odchylky v zpracování smyslových podnětů. To znamená, že z každých pěti dětí s autismem čtyři trpí nějakou formou senzorické dysfunkce. Ty se projevují třemi hlavními způsoby:

• Hyposenzitivita - dítě hledá silnější podněty: bouchá hlavou, skřípá zuby, přeskočí přes překážky, neustále se točí. Potřebuje více podnětů, aby se cítilo „zde a teď“.
• Hyperzenzitivita - dítě se vyhýbá podnětům: šplhá do kouta, zakrývá uši, odmítá jíst určité potraviny, nechce se oblékat. Každý zvuk, dotyk nebo zápach je příliš silný.
• Problémy s diskriminací - dítě neví, co je co: neví, kde končí ruka a začíná hračka, neumí ovládat sílu chvatu, neví, kdy je třeba zastavit. To vede k nešťastným pádům, poškozování předmětů nebo obtížím s psaním.

Desenzitizace: Jak se naučit snášet to, co dělá strach

Desenzitizace není „vytrpět si to“. Je to postupný, bezpečný a plánovaný proces, kdy dítě získává kontrolu nad tím, co ho dříve přehltlo.

Představte si dítě, které se vyděsí každýkrát, když se otevře dveře k jídelně - tam je hlasitý větrák. Terapeut nezačne vypínáním větráku. Začne tím, že dítě sedí v místnosti s otevřenými dveřmi, ale větrák je vypnutý. Pak ho zapne na nejnižší rychlost, když dítě hraje s oblíbenou hračkou. Přes den, týden, měsíc se rychlost zvyšuje - ale jen tak, aby dítě zůstalo v zóně „mohu to zvládnout“.

Tento přístup vychází z senzorické integrace vyvinuté Dr. A. Jean Ayres v 70. letech. Není to „hrou na houpačce“. Je to pečlivě navržená aktivita, která cílí na konkrétní smyslové systémy: taktilní (dotek), vestibulární (rovnováha, pohyb) a proprioceptivní (vědomí těla). Každá houpačka, každý míč, každý texturovaný povrch má význam. Nejde o „něco zábavného“, ale o neurologickou přestavbu.

Adaptace prostředí: Když nemůžeš změnit svět, změň si ho

Desenzitizace je důležitá, ale není to jediná cesta. Někdy je efektivnější změnit prostředí, než dítě v něm „přetvářet“.

Ve škole to znamená:

• Umožnit dítěti sedět na terapeutickém míči místo židle
• Povolit použití sluchátek proti hluku
• Nevyžadovat, aby se dítě účastnilo hlučného sálu
• Poskytnout „klidný kout“ s tmavým světlem a měkkými povrchy

V domě to může být:

• Volba oblečení bez švů, z jemného bavlněného materiálu
• Užívání bezpečných hraček s konzistentní texturou
• Předem upozornit na změny - „Zítra budeme jíst v restauraci, tam bude hlučně“
• Použití váženého pokrývání, které poskytuje hluboký tlak a uklidňuje nervový systém

Takové úpravy nejsou „línost“ nebo „přehnaná péče“. Jsou to technické úpravy - jako když někdo s diabetem potřebuje inzulin. Bez nich se dítě nemůže soustředit, učit, být spokojené.

Senzorická dieta: Co jíst, když jídlo je příliš hlasité

Senzorická dieta není o tom, co dítě jí, ale o tom, jaké smyslové potřeby jídlo naplňuje. Některá dítě potřebuje víc textury - takže jí kousky zmrzliny, než lístky. Jiné potřebuje více času na kousání - takže se mu podává pevnější jídlo, které vyžaduje více svalového úsilí. Toto stimuluje proprioceptivní systém a pomáhá uklidnit.

Podle klinických zkušeností (Bogdashina, 2003; Lord - McGee, 2001) jsou nejčastějšími „živly“ senzorické diety:

• Žvýkací hračky nebo gumy
• Chladné nebo zmrzlé potraviny (např. zmrzlý jogurt)
• Texturované potraviny (např. ovesné vločky, sušenky)
• Žvýkání bez cukru (např. žvýkačka)

Tato „dieta“ není o kaloriích. Je o tom, aby dítě mělo kontrolu nad svým tělem a nebylo v každém okamžiku přepálené podněty.

Je senzorická integrace skutečně účinná?

Tady přichází ten nejtěžší otázka. Někteří odborníci říkají: „Nedokázali jsme to prokázat.“ Jiní: „Vidíme změny, když se to dělá správně.“

Výzkum z American Journal of Occupational Therapy (2014) ukázal, že 73 % dětí s PAS mělo po šesti měsících terapie lepší účast ve škole - lépe se soustředily, méně se vyhýbaly aktivitám, více se zapojovaly do hry.

Ale zároveň výzkum Dr. Laura Crane z University of Reading (2017) zjistil, že jen 32 % studií o senzorické integraci splňuje standardy důkazně založené praxe. Proč? Protože mnoho studií bylo špatně navržených - nebyly randomizované, nebyly zaznamenávané objektivně, nebo terapeuti nebyli kvalifikovaní.

Tady je klíč: Ne každá „senzorická terapie“ je senzorická integrace. Pokud terapeut jen dělá dítěti houpačku a říká „to pomůže“, není to to pravé. Pravá senzorická integrace vyžaduje:

• 400 hodin teoretického vzdělání
• 250 hodin supervizované praxe
• Speciální vybavení - houpačky, plošiny, texturované povrchy
• Individuální plán na základě přesného posouzení

V České republice je aktuálně jen 47 certifikovaných ergoterapeutů (Asociace senzorické integrace, 2023). A jejich služby stojí 800-1200 Kč za hodinu. To je pro mnohé rodiny nemožné.

Co říkají rodiče?

Na Facebookové skupině s 12 500 členy se rodiče vyměňují zkušenosti. Petra N. napsala: „Po devíti měsících terapie se synovi podařilo snížit citlivost na zvuky z 80 % na 35 %. To potvrdil i audiologický test v Motole.“

Tomáš K. odpověděl: „Nám to nepomohlo. Utratili jsme 42 000 Kč za 35 sezení a nevidíme žádný rozdíl.“

Průzkum Šance Dětem (2022) zahrnující 217 rodin ukázal:

• 68 % - mírné až výrazné zlepšení v každodenním životě
• 22 % - žádný rozdíl
• 10 % - dočasné zhoršení (často kvůli příliš rychlému zvyšování podnětů)

To znamená: pro většinu pomáhá. Ale ne pro všechny. A důležité je: necháte-li to na náhodě, může to škodit.

Co dělat, když chcete začít?

Pokud si myslíte, že vaše dítě má senzorické problémy, nečekejte na „to se přejde“. Zajděte k:

1. Kvalifikovanému ergoterapeutovi - vyhledejte certifikovaného v metodě Ayres (Asociace senzorické integrace v ČR má seznam)
2. Nejprve se nechte posoudit - ne začněte hned s terapií. Potřebujete přesný profil - co dítě hledá, co se vyhýbá.
3. Začněte s adaptací domova - snižte přílišné podněty, vytvořte klidné místo, zkuste váženou pokrývku.
4. Zapojte se sami - terapeut vám dá domácí aktivity. Nenechávejte to jen na něm. Každý den 10 minut může změnit víc než hodina týdně.
5. Nezapomeňte na školu - požádejte o individuální vzdělávací plán (IVP). Upravené prostředí je právní právo dítěte.

Budoucnost: Co se mění?

Trh senzorické integrace v ČR roste o 7,2 % ročně. V roce 2023 dosáhl 124,5 milionu Kč. Ale hlavní změna je jinde:

• Od školního roku 2023/2024 má 37 speciálních škol v ČR senzorické rohy - místnosti s houpačkami, texturovanými povrchy a tmavým světlem.
• Masarykova univerzita a FN Brno zkoumají, jak genetický profil ovlivňuje reakci na senzorické podněty - to může vést k přesnějšímu přístupu.
• Od roku 2025 bude 70 % terapeutů používat digitální nástroje k sledování pokroku - ne jen pozorování, ale data.
• Největší naděje? Kódy pro hrazení zdravotními pojišťovnami. Pokud se to stane, 85 % dětí, které teď nemohou dostat terapii, ji dostanou.

Závěr: Není to o tom, aby dítě bylo „normální“

Cílem není, aby dítě s PAS „přestalo být citlivé“. Cílem je, aby se naučilo, že svět není nepřátelský - že může být bezpečný, i když je hlasitý, jasný nebo hmatavý.

Desenzitizace a adaptace nejsou „léky“. Jsou to mosty. Mosty mezi dítětem a jeho vlastním tělem, mezi ním a rodinou, mezi ním a školou.

Když se dítěti podaří sedět v třídě, aniž by se cítilo, že mu někdo škrábe do ucha - to je vítězství. Když si vezme kousek jídla, které dříve odmítalo - to je vítězství. Když se směje, protože se houpá - a ne proto, že se bojí - to je vítězství.

A to je všechno, co stojí za tím vším.