Spoluzávislost: Jak ji rozpoznat a léčit v terapii

Spoluzávislost není láska. Není oddanost. Není to, že děláte vše pro svého partnera. Je to když přestanete být vy sami, aby se on nebo ona necítili ztraceni. A když se někdo z vás začne držet za ruce, aby se druhý nezhroutil - to už není láska. To je závislost. A ta se léčí jinak, než si většina lidí myslí.

Co je spoluzávislost opravdu?

Spoluzávislost, nebo také vzájemná závislost, je psychologický stav, kdy jedna osoba systematicky obětovává své potřeby, pocity a identity, aby udržela stabilitu vztahu s někým, kdo má problém - často s alkoholismem, drogovou závislostí nebo jinou duševní poruchou. Ale nejde jen o závislého. Spoluzávislý člověk je závislý na tom, aby byl potřebný. Na tom, aby mohl „zachraňovat“. Na tom, aby měl někoho, koho může kontrolovat, řídit, opravovat.

Původně se tento pojem vyvinul v 90. letech 20. století v rámci terapie alkoholismu. Rodiče, manželé nebo děti závislého člověka začali vytvářet chování, které nevědomky podporovalo závislost. Když někdo pije, druhý se snaží zastavit, vysvětlovat, odvádět pozornost, klamat, lžít, vybízet. A postupně se to stává jeho životem. Než si to uvědomí, už neví, co cítí - jen co cítí druhý.

Jak rozpoznat spoluzávislost - 7 příznaků, které neignorujte

Spoluzávislost se neobjeví naráz. Je to jako voda, která se pomalu vaří. V první fázi si myslíte, že jste jen „dobrý“ partner. Ale když se podíváte zvenku, vidíte jiné věci:

1. Vaše nálada závisí na něm/na ní. Když je partner smutný, vy se cítíte vinný. Když je naštvaný, vy se snažíte ho uklidnit. Když je šťastný, vy se radujete - ale jen proto, že to znamená, že „všechno je v pořádku“.
2. Často popíráte své pocity. „Není to tak špatné.“ „Nechápu, proč se na to díváte tak negativně.“ „Já to zvládnu.“ Toto jsou kódové věty, které říkají: „Nechci přiznat, že trpím.“
3. Stále se snažíte kontrolovat jeho chování. Zavoláte, abyste zjistili, kde je. Kontrolujete jeho telefon. Vysvětluje mu, jak by měl reagovat na lidi. Mluvíte za něj v konfliktech. To není péče. To je panika.
4. Přijímáte škodlivé chování jako „normální“. „Vždycky tak dělá.“ „Je to jen kvůli stresu.“ „Jinak to neumí.“ Když se něco stane opakovaně a vy to přijímáte, je to signál.
5. Ztrácíte své zájmy. Už nečtete knihy, nechodíte na výlety, nekreslíte, nehráváte hru. Všechno se točí kolem něj/ni. Vaše přátelé vás nevidí. Vaše rodina vás nezná.
6. Často se cítíte vinní. „Kdybych byla lepší, neztratil by se.“ „Kdybych nebyla tak náročná, nezačal by pít.“ Toto není láska. Je to závislost na tom, že si myslíte, že jste odpovědní za jeho život.
7. Neumíte říct „ne“. Když vás někdo vyzve k něčemu, co vás bolestí, vy řeknete „ano“. Protože bojíte, že když řeknete „ne“, vztah se zhroutí. A nebo že se on/ona zhroutí.

Proč je spoluzávislost tak nebezpečná?

Největší nebezpečí spoluzávislosti není v tom, že se cítíte špatně. Je v tom, že nevidíte, že jste nemocný.

Spoluzávislý člověk si často myslí, že je „sobecký“ nebo „nepříjemný“, když se snaží o své potřeby. Ale ve skutečnosti je on nebo ona nejvíce zraněný v celém vztahu. Zatímco závislý člověk může být v bezvědomí, spoluzávislý člověk je v plném vědomí - a přesto se nechává pohltit.

Podle výzkumu z Kliniky adiktologie Univerzity Karlovy (2019) je spoluzávislost často méně viditelná než alkoholismus, ale stejně destruktivní. A často ji lékaři přehlížejí. Průzkum Caritas ČR z roku 2021 ukazuje, že 68 % lidí s touto diagnózou nebylo v rané fázi ani rozpoznáno lékaři. To znamená, že průměrně 2,3 roku trpí v tichosti - a to bez pomoci.

Terapie spoluzávislosti: Jak funguje?

Terapie spoluzávislosti není jako terapie závislosti. Nejde o to, aby se někdo „vysvobodil“ z alkoholu. Jde o to, aby se někdo znovu našel.

Standardní proces trvá nejméně 20 sezení. A dělí se do tří fází:

1. Vzdělávání (4-6 sezení): Naučíte se, co je spoluzávislost. Kdo jste? Co vás motivuje? Jak se liší zdravá podpora od kontroly? Tady se většina lidí poprvé dozví, že nejsou „zločinci“ - jsou jen vypálení.
2. Identifikace vlastních emocí (8-10 sezení): Tady se učíte rozlišovat, co cítíte vy, a co cítí váš partner. „Cítím se zle, protože on je naštvaný“ - to je příklad spoluzávislosti. „Cítím se zle, protože jsem unavený z toho, že se snažím všechno udržet“ - to je začátek vlastní identity.
3. Nastavování hranic (12+ sezení): To je nejtěžší. Naučíte se říct „ne“. Naučíte se nechat druhého zodpovídat za své chyby. Naučíte se, že láska neznamená záchranu. A že nejste odpovědní za jeho život.

Úspěšnost terapie je přímo úměrná délce. Klienti, kteří absolvují 20 a více sezení, dosahují 75 % redukce příznaků. Ti, kteří jen 5-10 sezení, jen 32 %. Je to jako léčba rakoviny - nejde o „pár návštěv“. Jde o přestavbu celého sebe.

Co je CoDA a proč je to důležité?

Organizace Anonymní spoluzávislí (CoDA) funguje v Česku od roku 1994 jako součást Anonymních alkoholiků. Je to bezplatná podpůrná skupina, kde lidé, kteří prošli stejným, se potkávají a mluví o tom, co prožívají.

Podle jejich dat z roku 2023 má CoDA v Česku 42 pravidelných skupin ve 28 městech - to je o 15 % více než v roce 2020. Roste povědomí. Roste potřeba.

První změna se objeví po 6 měsících pravidelné účasti. Lidé začínají rozlišovat své pocity od pocitů partnera. Jeden příběh z fóra CoDA z roku 2022 popisuje, jak žena poprvé odvážila říct „Ne“ svému partnerovi - a nezhroutila se. Neztratila ho. A neztratila se sama.

CoDA není terapie. Ale je to místo, kde se nemusíte skrývat. Kde vás nikdo neosvědčuje. Kde víte, že jste neosamělý.

Co dělat, když nemůžete najít terapeuta?

Je pravda - v Česku je jen 17 certifikovaných terapeutů specializovaných na spoluzávislost. A poptávka přesahuje kapacitu o 300 %. To znamená, že čekáte měsíce. A když čekáte, trpíte.

Nechte si to říct: nečekáte na „ideálního“ terapeuta. Začněte s tím, co máte.

• Choděte na CoDA. Bezplatné, pravidelné, přístupné. To je první krok.
• Čtěte knihy. „Spoluzávislost: Jak se vymanit z vztahu, který vás ničí“ od P. C. Mead, nebo „Zdravá hranice“ od Henry Cloud a John Townsend.
• Pořiďte si deník. Každý den si napište: „Co jsem cítil dnes? Co jsem chtěl? Co jsem udělal pro něj/ni? Co jsem udělal pro sebe?“
• Nejste sami. V Česku je tisíce lidí, kteří prožívají to samé. Váš problém není zvláštní. Je to běžné. A léčitelné.

Co se mění v Česku?

Od roku 2024 bude podle plánu Ministerstva zdravotnictví ČR (č. 3456/2023) povinné zařadit screening spoluzávislosti do všech stacionárních adiktologických programů. To je velký krok. Znamená to, že lékaři už nebudou ignorovat tu druhou osobu v místnosti.

Nový výzkum z Univerzity Karlovy (2023) testuje kombinovanou terapii - kognitivně-behaviorální přístup + mindfulness. První výsledky ukazují 63 % redukci příznaků za 6 měsíců - oproti 41 % u tradiční terapie. To znamená, že budoucnost je slibná.

Do roku 2027 se očekává, že počet certifikovaných terapeutů na spoluzávislost naroste o 25 % ročně. A to je dobrá zpráva.

Když se rozhodnete změnit sebe - změní se i váš vztah

Nejde o to, abyste „vyzvedli“ svého partnera. Jde o to, abyste se vy zvedli.

Když začnete mluvit o svých potřebách, váš partner se může zhroutit. Nebo se může zlepšit. Nebo se může vzdálit. To je všechno v pořádku. Protože vaše zodpovědnost už není, aby se on/ona cítil dobře. Vaše zodpovědnost je, aby jste se cítili dobře vy.

Spoluzávislost není známka slabosti. Je to známka toho, že jste byli příliš milí. Příliš věrní. Příliš odvážní. Ale teď je čas být příliš sebevědomý.