Závislost na jídle a přejídání: Jak psychoterapie pomáhá překonat binge eating

Přejídání není otázka slabosti nebo nedostatku vůle. Je to komplexní duševní porucha, která se projevuje opakovanými epizodami, kdy člověk konzumuje neobvykle velké množství jídla během krátké doby - často do dvou hodin - a přitom cítí, že úplně ztrácí kontrolu. Toto chování se opakuje alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců a nezahrnuje kompenzační chování, jako je zvracení nebo nadměrný pohyb. V České republice je tato porucha stále poddiagnostikovaná, přestože podle odhadů postihuje až 1,8 % dospělých žen a 0,7 % mužů. Mnoho lidí si s tím neví rady, protože se snaží řešit přejídání dietami, což často jen cyklus zhoršuje.

Proč dietní plány selhávají u přejídání

Většina lidí, kteří trpí přejídáním, začíná s tím, že si stanoví přísný dietní plán: „Od zítřka už nebudu jíst cukr.“ Nebo: „Budu jíst jen 1200 kalorií denně.“ Ale tato přísná omezení jsou vlastně jedním z hlavních spouštěčů přejídání. Když se člověk dlouho omezuje, mozek interpretuje to jako hladovění. A když se pak někdy překročí ta pravidla - třeba sní zbytek dortu na oslavě - mozek si říká: „Už jsem to zničil, tak proč nejíst všechno?“ A tak začne cyklus: omezení → přejídání → hanba → opět omezení. Tento cyklus je základem poruchy příjmu potravy, a není to otázka sebekontroly. Je to otázka neurobiologie.

Kognitivně behaviorální terapie: Nejúčinnější způsob, jak přejídání zastavit

Nejvíce prokázanou a účinnou formou léčby je kognitivně behaviorální terapie (CBT). Nejde o to, jak rychle zhubnete. Jde o to, jak přerušíte ten cyklus, který vás drží v pasti. CBT pro přejídání se zaměřuje na tři klíčové oblasti: jídelní vzorce, emocionální spouštěče a vnímání těla.

První krok je vytvoření pravidelného jídelníčku. Nejde o to, kolik jíte, ale kdy. Lidé s přejídáním často přeskočí snídani, jídlí v poledne jen ovoce a pak večer, když jsou unavení a stresovaní, najídlí se až do nevolnosti. CBT pomáhá navrhnout jídelní plán s pravidelnými jídly a svačinami - obvykle každé 3-4 hodiny. To stabilizuje hladinu cukru v krvi a zabraňuje extrémnímu hladu, který vyvolává přejídání.

Druhý krok je identifikace spouštěčů. Není to jen hlad. To může být stres na práci, samota, konflikt s partnerem, nebo dokonce nuda. Terapeut pomáhá zaznamenávat, co se stalo před každou epizodou přejídání. Většina lidí zjistí, že jejich přejídání není o jídle - je to o tom, jak se cítí. A to je první krok k návratu kontroly.

Třetí krok je změna vztahu k tělu. Lidé s přejídáním často mají silnou nechuť k vlastnímu tělu. Přemýšlejí: „Kdybych byl tenký, všechno by bylo v pořádku.“ CBT pomáhá rozpoznat, že toto přesvědčení je iluze. Ztráta hmotnosti není cílem léčby - zastavení přejídání je. A když se přejídání zastaví, hmotnost se často sama vyrovná.

Interpersonální psychotherapie: Když přejídání řeší problémy ve vztazích

Některé osoby přejídají, protože nevědí, jak vyjádřit své emoce jinak. Může to být kvůli neřešenému konfliktu s rodiči, rozpadu vztahu, nebo pocitu, že nikdo nechápe, co prožívají. Zde pomáhá interpersonální psychotherapie (IPT). IPT se nezaměřuje na jídlo, ale na vztahy. Terapeut pomáhá klientovi identifikovat, jaké vztahové problémy ho vedou k přejídání - například pocit, že musí být „vždycky dobrý“ nebo že nemá právo mít vlastní potřeby. Když se tyto problémy začnou řešit, přejídání často přestane být potřebné jako mechanismus přežití.

Studie ukazují, že až 68-90 % lidí, kteří absolvují CBT nebo IPT, dosáhne významného snížení frekvence přejídání. Přibližně polovina z nich dosáhne úplné remise - tedy přestane přejídat úplně. A to i bez ztráty hmotnosti. Výsledky jsou trvalé - většina lidí udrží pokrok i po roce od ukončení terapie.

Co se děje v hlavě při přejídání?

Neurobiologické výzkumy ukazují, že u lidí s přejídáním dochází k poruchám v oblastech mozku, které řídí odměňování, sebekontrolu a regulaci emocí. Když někdo jí něco sladkého, jeho mozek uvolňuje dopamin - stejně jako při užívání drog. Ale v případě přejídání se tento systém přetíží. Mozek přestává reagovat na normální množství jídla, a tak člověk musí jíst více, aby dosáhl stejného pocity uspokojení. Zároveň se snižuje aktivita v oblastech, které řídí impulzy - takže člověk nemá dostatečnou schopnost říct „ne“.

To znamená, že přejídání není „jen“ návyk. Je to fyzická změna v mozku, kterou lze překonat, ale ne jednoduchou vůlí. To je důvod, proč dietní plány selhávají. A proč psychotherapie funguje - protože mění tyto neurobiologické vzorce přes chování a myšlenky.

Co dělat, když nemáte přístup k terapeutovi?

V České republice je přístup k specializované psychotherapii pro přejídání omezený. Podle dat Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 pouze 30 % pacientů s přejídáním má přístup k kvalitní terapii ve veřejném zdravotnictví. Mnoho lidí čeká měsíce, nebo se musí rozhodnout mezi náklady a zdravím.

Ale změna už není výhradně v rukou terapeuta. Od roku 2022 probíhá v Česku pilotní projekt s digitální terapií - česky lokalizovaná CBT aplikace, která vede pacienta skrze stejné kroky jako osobní terapie: záznam jídelních epizod, identifikace spouštěčů, cvičení pro emocionální regulaci. V předběžných výsledcích měla aplikace 60 % přístupnost - o 20 % více než tradiční ambulantní léčba v regionech s nedostatkem specialistů. Tyto aplikace nejsou náhradou za terapeuta, ale výborným prvním krokem, pokud nemáte kde jít.

Proč antidepresiva nejsou první volbou

Některé léky, jako je lisdexamfetamin nebo SSRIs, se používají při přejídání. Ale podle všech mezinárodních směrnic - včetně NICE v Británii a American Psychiatric Association - jsou psychotherapie první volbou. Léky mohou pomoci, ale jejich účinek je obvykle dočasný. Jakmile je přestanete užívat, často se přejídání vrátí. Psychotherapie učí vaše mozek, jak fungovat jinak - a to trvá déle.

Co se stane, když se necháte léčit?

Standardní terapie trvá 12-20 týdnů, s týdenními sezeními po 50-60 minutách. První týdny jsou často nejtěžší - mnoho lidí se bojí zaznamenávat své jídelní epizody. „Měl jsem strach, že když to napíšu, budu muset přiznat, jak špatně jsem to měl,“ říká jeden pacient. Ale po třech týdnech začínají vzorce vynikat. „Už jsem neviděl, že jsem jenom „hladový“. Viděl jsem, že jsem jen smutný.“

Terapie neznamená, že budete jíst jen zeleninu a kuřecí prsa. Znamená to, že budete jíst s vědomím. Můžete si dát dort, ale ne proto, že jste stresovaní. Můžete si ho dát, protože ho chcete. A když ho sníte, nebudete se cítit hanbou. Budete se cítit jako člověk, který si vybral, co chce, a ne jako někdo, kdo je v zajetí.

Co dělat, když se terapie nezdaří?

Někteří lidé zažijí relaps. To není selhání. Je to součást procesu. Více než 70 % lidí, kteří se podrobí CBT, zažije nějakou formu zlepšení. Ale některé případy jsou odolnější. V takových případech se začínají zkoušet kombinované přístupy - například CBT spolu s přijímací a závaznou terapií (ACT), která pomáhá akceptovat nepříjemné emoce místo jejich vyhýbání se. Výzkumy ukazují, že 78 % terapeutů v USA už používá tento hybridní přístup.

Na horizontu jsou i nové techniky, jako je transkraniální magnetická stimulace (TMS), která cíleně ovlivňuje oblasti mozku spojené s kontrolou impulzů. V pilotních studiích snížila frekvenci přejídání o 30-40 % u lidí, kteří na jiné léčby nereagovali. To je budoucnost - ale dnes je první krok stále psychotherapie.

Co říkají lidé, kteří to překonali?

„CBT mi pomohla pochopit, že mé přejídání bylo reakcí na stres a emocionální problémy, nikoliv slabostí. Po 16 sezeních jsem snížil frekvenci přejídání z 10-15x týdně na 1-2x měsíčně.“ - uživatel NEDA

„IPT mi pomohla řešit problémy vztahů, které jsem předtím kompenzoval přejídáním. Za 6 měsíců terapie jsem přestal přejídat úplně.“ - Reddit, srpen 2023

„Nejsem tenký. Ale jsem svobodný. To je víc než všechny dietní plány, které jsem kdy zkoušel.“ - anonymní pacient, Olomouc