Hypnoterapie a ericksonovská hypnoterapie: Jak pracovat s nevědomím v terapii

Hypnoterapie není magie. Není ani spánek, do kterého vás terapeut zavede, aby vám něco „nainstaloval“. Je to jemná, ale mocná komunikace s tím, co vás neustále ovlivňuje - s vaším nevědomím. A právě tady se rozcházejí cesty dvou přístupů: klasické hypnózy a ericksonovské hypnózy. Jeden říká: „Dej se.“ Druhý ptá: „Co tě vlastně drží?“

Co je vlastně hypnóza? Ne to, co si myslíte

Nejčastější představa: terapeut zavře oči, zavolá: „Jsi unavený… zatváříš oči… hluboko se uvolňuješ…“ A pak něco řekne, co se má stát pravdou. To je klasická hypnóza. Ale to není všechno. Profesor John Kihlstrom z Kalifornie ji definuje jako sociální interakci, kde jedna osoba vede druhou k imaginativním zážitkům - změně vnímání, paměti, chování. A to všechno bez násilí, bez manipulace. Jen pomocí slov, tónu, pauz.

Stanislav Kratochvíl, nejvýznamnější český hypnoterapeut, říká: hypnóza je dočasný stav změněného vědomí, ve kterém se sugesované zážitky zažívají jako reálné. Ale co znamená „sugesované“? Znamená to, že něco, co nebylo, se stane „pravdou“ pro vaši psychiku. A to je silný nástroj - ale i nebezpečný, pokud se používá bez respektu k klientovi.

Klasická hypnóza: Přímé příkazy, rychlé výsledky

Klasická hypnóza je jako přímý příkaz: „Tvoje ruka se zvedá…“ „Bolest se mění v teplo…“ „Nyní se cítíš klidnější…“ Terapeut je vedený, klient je příjemcem. Tento přístup má svou sílu - zejména u fyzických příznaků. Například při chronické bolesti, migrénách, nebo při uvolňování svalů. V ČR se často používá u pacientů s fyzickými obtížemi, kde je cíl jasný: změnit tělesnou reakci.

Je to rychlejší. Méně promluveno, více provedeno. Ale má i své limity. Když se klient dostane do hlubokého stavu, může se cítit bezmocný. A pokud má historii traumatu - například násilí, zanedbání, ztrátu - může se to stát znovužitím bezmoci. To není terapie. To je opakování.

Ericksonovská hypnóza: Nepřímá cesta k vlastním zdrojům

Milton H. Erickson, americký psychiatr, který přežil poliomyelitidu a byl téměř celý znehybněný, přišel s revolucí. Neříkal: „Dej se.“ Říkal: „Co tě vlastně drží?“

Ericksonovská hypnóza nepracuje s příkazy. Pracuje s metaforami. S příběhy. S otázkami, které nezní jako otázky. „Víte, když jsem byl malý, měl jsem rád cestování tunelem. Každá část měla jinou barvu… A když jsem se tam dostal, vždycky jsem něco našel… Co byste vy našli v tom tunelu?“

Neříká se: „Zapomeň na traumatum.“ Říká se: „Co ti na tom, co se stalo, vlastně pomohlo přežít?“

Tady je příklad z praxe. Klientka, která ztratila dítě v autonehodě, vyvinula sociální fóbii. Nechtěla mluvit s lidmi. Ale měla ráda fotografování. Když měla fotoaparát v ruce, byla bezpečná. Terapeut jí neřekl: „Už se neboj.“ Řekl jí: „Co ti ten fotoaparát dělal? Co ti umožňoval?“ A pak: „Co by se stalo, kdyby sis ho odložila… a přesto bys mohla být stejně bezpečná?“

To je ericksonovská hypnóza. Neřeší symptomy. Pomáhá klientovi najít vlastní odpověď. A to je klíčové. Klient není pasivní. Je aktivní. Je spolupracovníkem. A právě to dělá rozdíl u traumatu.

Proč ericksonovská hypnóza funguje lépe u traumatu?

Podle Sylvie Navarové, terapeuty z Prahy, která pracuje s traumatem od roku 2012, klasická hypnóza často „přináší klienta do stavu, kdy mu nic nechybí“. To zní jako úspěch. Ale co když mu vlastně něco chybí? Například pocit kontroly? Pocit, že je to on, kdo rozhoduje?

Ericksonovská hypnóza se ptá:

• Co se ti na tom líbí?
• Jakým způsobem je to pro tebe v současnosti problematické?
• Co ti chybí?

Tyto otázky nejsou náhodné. Jsou navržené tak, aby probudily v nevědomí přístup k vlastním zdrojům. Klient si neuvědomí, že se vlastně „léčí“. Prostě si vzpomene - „Aha, když jsem měl fotoaparát, jsem byl bezpečný. A co kdybych teď mohl být bezpečný i bez něj?“

Studie z roku 2023 na hypnonidra.cz ukazují, že 78 % klientů v ČR preferuje kombinaci obou přístupů. A 63 % z nich říká, že tento hybridní přístup dává delší a stabilnější výsledky. Proč? Protože klasická hypnóza může rychle zmírnit bolest, ale ericksonovská hypnóza pomáhá změnit, jak se k bolesti vůbec vztahuješ.

Co říkají čeští odborníci?

Michael Yapko, světový odborník na hypnózu, říká: „Hypnóza není technika. Je to součást komplexního terapeutického procesu.“ A má pravdu. Není to „nástroj“, který použiješ jako šroubovák. Je to dialog. A dialog potřebuje důvěru.

Na druhé straně Dr. Pavel Kopecký z Psychologického ústavu AV ČR upozorňuje: „Mnoho praktikujících v ČR neabsolvovalo dostatečně rigorózní vzdělání.“ A to je skutečný problém. Když terapeut neumí rozpoznat, kdy klient přechází do stresového stavu, může ho ztratit. A v případě traumatu to může být závažné.

Podle analýzy recenzí na Therapeuta.cz z roku 2023 bylo 32 % negativních hodnocení spojených s příliš direktivním přístupem. Klienti cítili, že jim někdo „nacpal“ myšlenku. A to je přesně to, co ericksonovská hypnóza snaží zabránit.

Praktické podmínky v ČR: Jak se stát hypnotherapeutem?

Od roku 2020 je v Česku povinné mít nejméně 3 roky zkušeností v psychologii nebo medicíně a absolvovat akreditovaný kurz hypnoterapie - minimálně 150 hodin. Pro ericksonovskou hypnózu je doporučováno 180 hodin teorie a 80 hodin supervize. To je více než většina kurzů na trhu nabízí.

Průměrný terapeut potřebuje 6 měsíců, aby se naučil pracovat s traumatem. A klíčová dovednost? Rozpoznat hloubku hypnózy. U traumatu není lepší hluboký stav. Často je nejefektivnější lehký nebo středně hluboký stav (podle Davidovské stupnice 3-4 z 5). Klient musí zůstat připojený k sobě. Musí mít možnost říct „ne“.

Klíčové knihy v ČR: „Ericksonova hypnoterapie“ od Stanislava Kratochvíla (2018, 245 stran) a online kurz Sylvie Navarové „Práce s traumatem v ericksonovské hypnóze“ (8 500 Kč, 40 hodin).

Jak to vypadá v praxi? Příběhy z první ruky

Na Redditu uživatel „PetrHypno“ popsal, jak překonal claustrofobii po uvěznění v lékárně. „Terapeut mi vyprávěl příběh o tunelu. Každá část měla jinou barvu. Červená - strach. Modrá - klid. Zlatá - bezpečí. A když jsem se tam dostal, vždycky jsem našel něco, co jsem nevěděl, že mám. Po 12 sezeních jsem mohl jít do metra.“

Na Facebooku uživatelka „AnonymniTerapie“ napsala: „Po 8 sezeních klasické hypnózy jsem necítila žádný pokrok. Teprve když jsem přešla na ericksonovský přístup, začala jsem vidět, že jsem nebyla jen obětí. Byla jsem přeživší. A to je rozdíl.“

Budoucnost: Kombinace, věda a etika

Na konferenci v Úpravci v březnu 2024 bylo 73 % prezentací zaměřených na kombinaci ericksonovské hypnózy s EMDR - technikou, která pomáhá zpracovávat traumata pomocí pohybu očí. To je směr budoucnosti. Personalizovaná terapie. Ne jedna metoda pro všechny. Ale kombinace podle neurobiologie, historie, osobnosti.

Univerzita Karlova v Praze spolupracuje s českou asociací pro hypnózu na certifikačním programu „Klinická hypnóza a práce s traumatem“, který se spustí v září 2025. To je krok k legitimaci. K vědeckému základu.

Ale varování zůstává. Dr. Tomáš Vohánka z 1. lékařské fakulty UK říká: „Bez vědeckého základu a etických pravidel může hypnóza vytvářet falešné vzpomínky.“ A to je největší riziko. Když klient „vzpomene“ něco, co se nikdy nestalo - je to ztráta nejen času. Je to ztráta důvěry.

Co si vybrat? Když hledáš hypnotherapeuta

Nechceš být „zahypnotizovaný“. Chceš být „pochopený“.

Pokud máš fyzickou bolest, migrénu, problém se spánkem - klasická hypnóza může pomoci rychle. Pokud máš traumatum, úzkost, pocit, že „si nejsi sám sebou“ - hledej terapeuta, který používá ericksonovský přístup. A zeptej se: „Jak pracujete s nevědomím?“

Neříkejte: „Můžete mě zhypnotizovat?“ Řekněte: „Jak mi pomůžete najít to, co už ve mně je?“

Trh v Česku roste o 9,2 % ročně. V roce 2023 dosáhl 127 milionů Kč. A 89 % klientů říká, že efekty přetrvávají déle než 18 měsíců. A 64 % se naučilo pracovat se svým nevědomím sami - bez terapeuta. To je skutečný úspěch. Ne změna. Ale přijetí. A to je to, co hypnóza vlastně může dát: nejen klid. Ale sebevědomí.