Psychoterapie jako vědecká disciplína: Evidence-based přístupy k léčbě v České republice

Psychoterapie už není jen hovor v křesle za širokým stolem. Je to vědecká disciplína, která se měří, testuje a ověřuje. V České republice se stále více lidí rozhoduje pro terapii, ale málokdo ví, co vlastně znamená, když někdo řekne „evidence-based“. Co to vlastně znamená, že terapie má důkazy? A proč některé lidé říkají, že jim pomohla, zatímco jiní říkají, že jim to jen zhoršilo život?

Co je vlastně evidence-based psychoterapie?

Evidence-based psychoterapie znamená, že daná metoda byla ověřena vědeckými studiemi - ne jen podle toho, jak se terapeutovi líbí, nebo jak si pamatuje, že někomu pomohlo před dvaceti lety. Je to jako lék, který prošel klinickými zkouškami. Neříká se: „Můj klient to říkal, takže to musí fungovat.“ Říká se: „Tady je data z 500 lidí, kteří absolvovali tuto terapii, a 68 % z nich mělo významné zlepšení.“ V ČR se toto přesunulo z teorie do praxe. V roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví spustilo pilotní projekt „Evidence-based psychoterapie pro všechny“ s rozpočtem 120 milionů Kč. Cílem je, aby od roku 2025 byla kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pro úzkostné poruchy a depresi plně hrazena zdravotními pojišťovnami. To je významný krok - dříve bylo jen 15 % psychoterapeutických sezení hrazeno, teď se to mění.

Co se skutečně ukázalo jako účinné?

Nejvíce důkazů má kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Metaanalýzy ukazují, že KBT má úspěšnost 50-75 % u lidí s úzkostnými poruchami. Například u panických záchvatů je to často otázka nácviku - jak se naučit dechové techniky, jak přerušit cyklus strachu, jak se postupně vystavovat situacím, které dříve vyvolávaly paniku. Na fóru 13hrichurodicovstvi.cz uživatel „Marie_P“ napsal: „KBT mi pomohla překonat panické záchvaty za 6 měsíců. Předchozí dva roky psychodynamické terapie nepřinesly žádné výrazné změny.“ Ale nejde jen o KBT. Humanistické přístupy, jako je rogersiánská terapie, která se zaměřuje na bezpodmínečné přijetí a empatii, dosahují srovnatelných výsledků u depresivních poruch. Výzkumy z Univerzity Karlovy ukazují, že rozdíly mezi školami jsou menší, než si většina terapeutů myslí. Toto se nazývá „Dodo bird verdict“ - jako v pohádce, kde všichni vyhráli. Klíčem je ne metoda, ale vztah. Když klient pocítí, že ho někdo opravdu slyší a neosudí, změna začíná.

Proč některé terapie selhávají?

Není pravda, že psychoterapie vždy pomáhá. Studie z Masarykovy univerzity (2021) zjistila, že 5-10 % klientů prožívá zhoršení stavu - nové úzkosti, zvýšená deprese, nebo dokonce ztrátu důvěry v sebe sama. Příklad: klientka s fobickou poruchou absolvovala systematickou expoziční terapii. Po třech sezeních se její úzkost zvýšila o 85 % podle škály HARS. Až po dalších šesti sezeních se začala zlepšovat. To není chyba terapeuta - to je součást procesu. Ale když se terapeut drží manuálu a nebere v úvahu, že klient má traumata z dětství nebo žije v násilné rodině, pak standardizovaný protokol může být škodlivý.

Co je skutečně důležité v terapii?

Stanislav Kratochvíl, psycholog a terapeut z Prahy, říká: „Největší účinek má společný faktor - empatie, bezpodmínečné přijetí a intenzivní emoční zážitek.“ To znamená, že když terapeut nejen říká „rozumím ti“, ale opravdu to cítí, když klient přijde do terapie a najde místo, kde si může být zraněný, smutný, nebo rozzlobený - a nebude to muset maskovat - změna se stane možnou.

Výzkumy z Palacké univerzity v Olomouci (2021) rozlišují dva typy výzkumu: výzkum procesu a výzkum výsledku. Výzkum výsledku měří, zda klient po deseti sezeních má méně příznaků. Výzkum procesu se ptá: „Jak se mezi terapeutem a klientem vyvíjí důvěra? Jak se mění jazyk? Jak se klient chová, když se začne bát?“ 84 % českých terapeutů považuje výzkum procesu za důležitější. Proč? Protože život není databáze. Lidé nejsou statistiky. Když klient řekne: „Vím, že bych měl přestat pít, ale když se vrátím domů, cítím se jako nula.“ - to není otázka, jaký dotazník vyplnit. To je otázka, jak ho slyšet.

Co se děje v České republice?

V ČR psychoterapie není oficiální profese. To znamená, že na živnost se dělat nedá. Můžeš mít titul psycholog, pak se můžeš specializovat - ale neexistuje žádný státní zápis, který by říkal, kdo je oprávněný terapeut. Podle Zbyňka Vybírala z Masarykovy univerzity: „Spousta věcí, o kterých jsme si mysleli, že jsou dané, zřejmě neplatí nebo platí velmi omezeně.“ Je tady 1 825 registrovaných psychologů s oprávněním k psychoterapii. Z nich jen 62 % pracuje na volné noze. Ale je tam stovky lidí, kteří se označují jako „psychologičtí poradci“ nebo „konzultanti“ a nabízejí psychoterapii bez jakéhokoli vzdělání. Veřejnost to neví. Průzkum České lékařské komory z roku 2022 ukázal, že pouze 41 % lidí rozlišuje mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem.

Jak se stát kvalifikovaným terapeutem v ČR?

Cesta je dlouhá. Nejprve pětileté studium psychologie na univerzitě. Pak tři až pět let specializovaného tréninku - to zahrnuje 450 hodin teorie, 150 hodin supervisionu a 200 hodin praxe pod dohledem. A ještě vlastní terapie - minimálně 100 hodin, aby terapeut poznal své vlastní zábrany. Celkem to trvá 8-10 let. A to je jen začátek. Supervize stojí 800-1 200 Kč za hodinu - a je povinná až do získání plné akreditace. Česká společnost pro psychoterapii každý rok pořádá 12 regionálních workshopů. Průměrná účast je 45 terapeutů na akci. To je malý svět. Ale důležitý.

Ceny a přístupnost

V ČR je průměrná cena jednoho sezení evidence-based psychoterapie 1 200 Kč (asi 50 EUR). V Německu je to 80-100 EUR. To je výhoda. Ale cena je jen část příběhu. Když pojišťovny začnou hradit KBT, změní se vše. Lidé, kteří dříve neměli peníze na 10 sezení, budou mít přístup. To je velká změna. Zároveň se však objevuje riziko: pokud se terapie stane „výrobkem“, který se prodává podle manuálu, může ztratit lidskou podstatu. A to je ten největší nebezpečí.

Co se bude dít v budoucnosti?

Do roku 2030 se očekává, že 70 % psychoterapeutických služeb v ČR bude založeno na evidence-based přístupech. To je růst z dnešních 45 %. Evropská federace psychologických asociací z roku 2022 potvrzuje, že 89 % zemí v EU směřuje stejným směrem. To není trendy. To je evoluce. Ale evoluce neznamená, že všechno, co bylo dříve, je špatné. Znamená to, že se učíme lépe rozlišovat, co funguje, a co jen vypadá, že funguje.

Psychoterapie není magie. Ale není ani stroj. Je to lidský proces, který se dnes učí být přesnější. A to je dobrá věc. Protože každý, kdo se rozhodne pro terapii, nechce jen „nějakou odpověď“. Chce, aby někdo viděl jeho bolest - a nezměnil ji na protokol.