Kdy zvážit hospitalizaci při PTSD: Kritéria a bezpečnostní opatření

PTSD není jen „špatný den“ po něčem, co se stalo. Je to trvalé, těžké poruchy, které mohou zničit život - spánek, vztahy, práci, dokonce chuť žít. Většině lidí pomůže ambulantní léčba: psychoterapie, podpora, někdy léky. Ale když se situace zhorší, když se člověk už neumí udržet na nohách, může být hospitalizace nejen možností, ale životně důležitou opatřením.

Co vlastně znamená hospitalizace při PTSD?

Hospitalizace při PTSD není trest, ani „vězení“. Je to dočasný přechod do bezpečného prostředí, kde se člověk může zastavit, zacelit a získat silnější podporu. Není to pro každého, kdo má nějaké příznaky. Je to pro ty, kdo už nevládnou svému stavu - kteří se nezvládají starat o sebe, kteří mají silné myšlenky na sebevraždu nebo náhlé návaly agresivity.

V Česku se hospitalizace řídí obecnými pravidly pro duševní zdraví, nikoli specifickými pokyny pro PTSD. To znamená, že rozhodnutí se dělá na základě toho, jak vážně je ohrožen život nebo zdraví pacienta - nejen podle toho, kolik má příznaků.

Kdy je hospitalizace opravdu potřeba?

Není to otázka „jak dlouho to trvá“, ale „jak moc to ničí“. Zvažte hospitalizaci, pokud:

• Člověk má aktivní sebevražedné myšlenky nebo už někdy zkusil sebevraždu.
• Projevuje náhlé, nekontrolovatelné agresivní výbuchy - proti sobě nebo proti ostatním.
• Už nespravuje základní hygienu - nečistí se, nejí, nevypije vodu po dny.
• Je úplně odříznutý od reality - nezná, kde je, kdo je, co se děje.
• Ambulantní léčba selhala: psychoterapie a léky už nespravují symptomy, i když se na ně dávalo čas.

Nejde o to, jestli jste „poškození“ nebo „slabý“. Jde o to, jestli jste v bezpečí - a jestli vaše okolí je bezpečné také.

Co je kPTSD a proč to dělá rozdíl?

Ne každé PTSD je stejné. Někteří lidé mají tzv. komplexní PTSD (kPTSD), které vzniká po dlouhodobém, opakovaném trauma - týrání, domácí násilí, válka, nebo násilná internace. To není jen „víc příznaků“. Je to jiná porucha.

kPTSD má šest hlavních částí:

• Tři základní příznaky PTSD: znovuprožívání, vyhýbání se, přehnaná reakce na ohrožení.
• Tři další: neschopnost řídit emoce, záporné sebepojetí („jsem špatný“, „zasloužím to“), a problémy ve vztazích (nemůžu důvěřovat, vždycky se cítím opuštěný).

Lidé s kPTSD často kolísají mezi úplným vypnutím a náhlými, nekontrolovatelnými výbuchy hněvu nebo paniky. Mohou se vypnout na týdny - a pak se najednou rozběhnout do ulice, kde neví, co dělají. Nebo se zavřou, nejí, neodpovídají. Tito lidé jsou nejčastějšími kandidáty na hospitalizaci. Jejich stav je příliš nestabilní na to, aby ho mohli řešit jen na venkovní konzultaci.

Co se děje během hospitalizace?

Nikdo vás nezavře do místnosti s žádnou péčí. Hospitalizace při PTSD je strukturovaná, podporující a bezpečná.

V prvních dnech se zaměří na stabilizaci:

• Bezpečnost: Odstranění všech nebezpečných předmětů, pravidelné kontroly, případně přímočarý dozor, pokud je riziko vysoké.
• Stabilizace spánku: Pravidelný režim, někdy krátkodobé léky na spánek - ne na utlumení, ale na obnovu těla.
• Životospráva: Pomoc s jídlem, hygienou, pohybem - pokud jste se už neuměli postarat o sebe.

Potom přichází léčba:

• Farmakoterapie: SSRI (např. sertralin, escitalopram) jsou základ. Někdy se přidávají krátkodobé léky na agresivitu nebo paniku - ale ne benzodiazepiny, protože závislost je vysoká.
• Psychoterapie: Denní skupinové nebo jednotlivé sezení. Cílem není „vykopat trauma“, ale naučit se žít s ním bez toho, aby vás to zničilo.
• Podpora: Rodina, přátelé - pokud je to bezpečné - jsou součástí procesu. Nejste sami.

Hospitalizace trvá obvykle 2-6 týdnů. Není to konec. Je to základ pro další život.

Co se nestane?

Nezavřou vás „za špatné chování“. Neřeknou vám: „Ty jsi blázen“. Nezkoušejí vás, jestli „to zvládneš“. Nezakazují vám mluvit o traumatu - naopak, v bezpečném prostředí se to dokonce podporuje.

Nikdo vás nezavře jen proto, že máte nějaké noční můry nebo se vyhýbáte místům, kde se traumata stalo. To je normální. To se léčí venku.

Hospitalizace je pro ty, kteří už nejsou schopni žít - ne pro ty, kteří se jen cítí špatně.

Co je bezpečnostní opatření při hospitalizaci?

V každé psychiatrii, která léčí PTSD, platí stejná pravidla:

• Bezpečnostní prohlídky: Při vstupu a náhodně během pobytu - jde o to, aby nebyly předměty, které by se daly použít na sebevraždu nebo útok.
• Pravidelné hodnocení rizika: Denně se ptají: „Máte dnes myšlenky na sebevraždu?“ - a nejsou to jen otázky. Je to součást péče.
• Strukturovaný den: Všechno má čas: jídlo, terapie, pohyb, odpočinek. Stabilita pomáhá mozku zklidnit.
• Vyloučení fyzických příčin: Pokud máte bolesti, nevolnost, závratě - nejdřív se zkontroluje, jestli to není nějaká fyzická nemoc. Mnoho lidí s PTSD si myslí, že „to je v hlavě“, ale bolesti mohou být i reálné.

Toto není „zavření“. Je to „zabezpečení“ - aby se člověk mohl zotavit bez toho, aby ho něco zabilo.

Kdo to rozhoduje?

Nikdo vás nezavře jen proto, že někdo řekl: „To je špatné“. Rozhoduje lékař - obvykle psychiatri - v konzultaci s týmem (psycholog, sestra, sociální pracovník). V Česku platí zákon č. 372/2011 Sb., který říká, že hospitalizace může být provedena jen tehdy, pokud:

• Je hrozba pro život nebo zdraví pacienta nebo druhých osob.
• Pacient nemůže dát souhlas - a to jen v případě, že je v akutním psychickém krizi.

Je to složitý proces. Ale je to i ochrana - nejen pro vás, ale pro lidi kolem vás.

Co dělat, pokud si myslíte, že někdo potřebuje hospitalizaci?

Nechte ho, aby to řekl sám. Ale pokud je v nebezpečí - dejte mu ruku. Neříkejte: „To jen přejde“. Řekněte: „Pojďme to zkontrolovat. Teď.“

Nejprve zavolejte na svého lékaře nebo psychoterapeuta. Pokud je to nouzová situace - zavolejte 155 (záchranná služba) nebo přiveďte ho do nejbližšího psychiatrického oddělení. Většina nemocnic má 24hodinový příjem.

Nemusíte to dělat sami. Existují i krisové linky - např. Telefon důvěry (116 123). Můžete se tam obrátit i jako rodinný příslušník. Nikdo vás neosudí. Jen pomůžou.

Co je důležité pamatovat?

Hospitalizace není porážka. Je to způsob, jak si vzít pauzu - aby jste se mohli zase postavit. Mnoho lidí, kteří byli hospitalizováni, říká: „Kdybych to udělal dřív, nebylo by to tak špatné.“

PTSD se nevyléčí za týden. Ale hospitalizace vám dá prostor, čas a lidi, kteří vás neopustí. A to je větší síla, než si myslíte.

Nečekáte, až se všechno zhorší. Když cítíte, že už nejste v bezpečí - je čas se obrátit. Ne pro „kdo to udělá“. Pro vás. Protože vy to stojíte.