When working with překročení terapeutických hranic, situace, kdy terapeut překročí dohodnuté limity ve vztahu s klientem, ať už úmyslně nebo neúmyslně. Also known as porušení terapeutických limitů, it podkopává důvěru a může mít vážné následky pro obě strany.
Klíčovým sousedním pojmem je etika v terapii, soubor principů a pravidel, který řídí chování psychologů a psychoterapeutů. Etika vyžaduje jasné hranice, protože etika v terapii stanovuje, co je přijatelné a co už ne. Dalším důležitým prvkem je profesionální vztah, důvěrný a respektující kontakt mezi terapeutem a klientem, který se zakládá na transparentnosti a rovnováze moci. Ten se bez pevně daných limitů snadno rozpadne a otevře prostor pro riziko zneužití.
Psychoterapeutická supervize je praktický nástroj, který pomáhá odhalit i drobné sklony k překročení hranic. Ve supervizi, pravidelném odborném rozhovoru, kde zkušenější kolega hodnotí případ a proces terapie lze získat zpětnou vazbu, rozpoznat nebezpečné tendence a nastavit preventivní opatření. Výzkumy ukazují, že terapie pod dohledem supervizora snižuje pravděpodobnost etických prohřešků o až 30 %.
Právní rámec, tedy zákonná regulace, soubor zákonů a vyhlášek, který definuje povinnosti a sankce pro psychoterapeuty, také hraje roli. V ČR jsou porušení hranic často považována za porušení zákona o psychologické péči a mohou vést k odnětí licence nebo pokutě. Proto je dobré znát nejen morální, ale i právní důsledky.
První krok je definovat si s klientem jasná pravidla už na úvodním sezení. Zapisujte si domluvené limity – například frekvenci, formu kontaktu (online vs. osobní) a typ obsahu, který se během sezení probírá. Dále se pravidelně zeptejte na pocity klienta ohledně vztahu – pokud cítí, že je něco nepříjemné, je to signál, že hranice možná nebyly dodrženy.
Vedení sezení by mělo respektovat i vlastní potřeby terapeuta. Přetížení, vyhoření nebo osobní problémy mohou zvyšovat riziko neuvážených rozhodnutí. Proto je důležité sledovat vlastní stav a využívat supervizi nebo kolegiální podporu. Když máte pocit, že se blížíte k hranicím, otevřeně to sdělte klientovi a případně upravte plán terapie.
Další praktický tip: oddělte terapeutický čas od osobního. Pokud se s klientem setkáváte i mimo terapii (např. e‑mailem, telefonem), stanovte přesné časy, kdy je kontakt povolen. Mimo tyto okny se vyhněte neformální komunikaci, která může vyvolat nejasnosti.
Konečně, nikdy neodkládejte řešení konfliktu. Pokud nastane situace, kdy si nejste jisti, zda došlo k překročení hranic, konzultujte to okamžitě se supervizorem nebo s kolegou. Transparentnost a rychlá reakce jsou nejlepším způsobem, jak udržet důvěru a profesionální integritu.
V další části najdete konkrétní články, které rozebírají související témata – od etických kodexů po praktické návody, jak požádat terapeuta o doporučení, jak vést follow‑up po terapii a jak zvládat náročné situace, jako jsou noční můry po traumatu nebo krizové intervence. Ponořte se do našich průvodců a získejte nástroje, které vám pomohou udržet terapeutické hranice pevné a zdravé.
Praktický návod, co dělat, když terapeut překročí hranice: jak rozpoznat porušení, konfrontovat, podat stížnost, kontaktovat etickou komisi a ochránit své zdraví.