PCIT: Co je to a jak pomáhá rodičům s dětmi s chováním
PCIT, Parent-Child Interaction Therapy, je terapeutický přístup, který učí rodiče, jak efektivně komunikovat s dětmi s problémovým chováním. Also known as terapie rodič-dítě, je založená na pozorování a tréninku konkrétních dovedností, které rodiče používají přímo ve vztahu s dítětem. Není to terapie, kde dítě sedí s terapeutem – je to terapie, kde rodič se dítětem dělá výcvik s terapeutem, který sleduje z kouta místnosti a dává rady přes sluchátko.
PCIT se používá hlavně u dětí ve věku 2 až 7 let, které mají problémy s agresí, neposlušností, výbuchy nebo nesnášenlivostí. Nejde o to, aby dítě změnilo chování – jde o to, aby rodič změnil způsob, jakým reaguje. Když rodič přestane křičet, začne chválit malé dobré věci a jasně stanoví hranice, dítě se začne cítit bezpečněji. A když se dítě cítí bezpečně, přestává testovat hranice – protože už nechce dokazovat, že je silnější.
Dětská psychoterapie často využívá PCIT jako základ, protože se zaměřuje na vztah jako na zdroj změny. Rodičovská terapie není o tom, že rodič je špatný – je o tom, že má nástroje, které neumí použít. PCIT je jako výcvik, kde se rodič učí, jak mluvit, jak poslouchat, jak říct "ne" bez křiku a jak chválit tak, aby to mělo vliv. A to všechno se děje v reálném čase, ne na papíře.
PCIT není rychlá léčba. Trvá obvykle 12–20 sezení. Ale je jedna z mála metod, které mají vědecky ověřený účinek – studie ukazují, že u 70 % rodin se chování dítěte výrazně zlepší a rodiče se cítí méně vyhořelí. A to není jen teorie – je to to, co vidíme v praxi v Blansku i jinde v ČR.
Ve vašem seznamu článků najdete příběhy o tom, jak pracovat s testováním hranic, jak se děti chovají v terapii, nebo jak spolupracovat se školou. PCIT je ten základ, který všechny tyto téma propojuje. Když rodič ví, jak reagovat, dítě přestává být problém – a začíná být dítě.
