Kdy je hospitalizace při PTSD nutná? Zjistěte přesná kritéria, která vedou k hospitalizaci, jak probíhá léčba v nemocnici a jaká bezpečnostní opatření se používají. Informace pro pacienty a jejich blízké.
Traumata: Co to je, jak se projevují a jak terapie pomáhá
Co je traumata, psychická rána způsobená příliš silným nebo dlouhodobým stresem, který překračuje naši schopnost zvládnutí. Also known as psychická rána, it může vzniknout po nehodě, násilí, ztrátě, zanedbávání nebo i dlouhodobém emocionálním zneužívání. Nejde jen o to, co se stalo – ale o to, jak váš mozek a tělo to ukládají. Mnoho lidí si myslí, že pokud nezapomněli, tak je vše v pořádku. Ale traumata se neukládají jako vzpomínka. Ukládají se jako tělesná reakce, jako nepřestávající strach, jako pocit, že se všechno může zhroutit v libovolném okamžiku.
PTSD, porucha po traumatu, která se projevuje opakujícími se vzpomínkami, vyhýbáním se situacím a přehnanou reaktivitou na podněty. Also known as postraumatická stresová porucha, it je jen jedním z mnoha způsobů, jak traumata mohou ovlivnit život. Někdo se vyhýbá místům, kde se něco stalo. Někdo se probouzí v půlnoci s tím, že je zase v tom okamžiku. Někdo se cítí vždycky na pohotovosti – jako by měl být připravený na útok. A někdo prostě neví, proč se cítí tak prázdně, nebo proč se mu vždycky něco zhroutí ve vztazích. To všechno je součástí zpracování traumatu, proces, kdy mozek a tělo pomalu začínají znovu ucit, že svět není nebezpečný, a že jste bezpeční. A to není otázka času. Je to otázka správné podpory.
Terapie traumatu není o tom, abyste se podívali na minulost a řekli: „To už je za námi.“ Je to o tom, abyste se podívali na své tělo, na své reakce, na ty chvíle, kdy se cítíte jako dítě, které je zase ztracené. A pak pomalu, bez tlaku, začít vytvářet nové vzorce – že můžete být v bezpečí, že můžete důvěřovat, že můžete cítit a nezhroutit se. V našich článcích najdete, jak terapeuti pracují s traumaty – od expozičních metod až po tělesně orientované přístupy. Uvidíte, jak se traumata projevují v každodenním životě, jak se liší od běžné úzkosti, a proč některé přístupy pomáhají, zatímco jiné jen zhoršují stav. Nejde o to, co vás zranilo. Jde o to, jak se naučit znovu žít – bez toho, aby vás každý zvuk, každý pohled nebo každá věta zpět vtáhly do toho okamžiku.