Senzorická integrační terapie pomáhá dětem s poruchou autistického spektra zvládat přetížení smyslovými podněty. Základem je hra v terapeutickém prostředí, která učí mozek správně zpracovávat doteky, pohyb a zvuky. Výsledkem je klidnější chování a lepší život.
Senzorická integrační terapie: Co to je a pro koho je vhodná
senzorická integrační terapie, metoda, která pomáhá mozku lépe zpracovávat smyslové informace z těla a okolí. Also known as SI terapie, je často používána u dětí, které reagují příliš silně nebo příliš slabě na dotyk, zvuk, pohyb nebo jiné vjemy. Nejde o běžnou terapii, kde se dítě učí chovat se jinak — jde o to, aby se jeho mozek naučil správně interpretovat, co cítí, slyší nebo vidí. Když to nejde, dítě může být přehnaně citlivé na šaty, vyhýbat se houpacím křeslům, být agresivní kvůli přetížení nebo se vůbec neumět soustředit. To všechno může být způsobené neúspěšnou senzorickou integrací.
senzorická integrace, přirozený proces, kdy mozek třídí a vysvětluje všechny smyslové vjemy, které dostává. Also known as sensory processing, je základním pilířem pro normální vývoj dítěte. Když tento proces selhává, dítě nemůže efektivně reagovat na prostředí — neví, jak se chovat v třídě, kde je hlučno, nebo jak se udržet v klidu, když je vše kolem příliš hlasité. Senzorická integrační terapie se zaměřuje přímo na tento problém. Pracuje s konkrétními aktivitami, které pomáhají mozku přestavět, jak zpracovávat dotek, pohyb, zvuk nebo vůni. Třeba dítě, které se vyhýbá špinavým rukám, postupně začne přijímat různé textury, nebo dítě, které se neumí soustředit, se naučí lépe zvládat pohybové vjemy. Tato terapie není pro všechny děti s ADHD nebo autismem — ale pro ty, které mají potíže s poruchami senzorické integrace, specifické obtíže s přijímáním a zpracováváním smyslových podnětů. Also known as sensory processing disorder, je často přítomná jako doprovodný příznak, ale může být i samostatný problém. Není to náladovost, nebo vůle k neposlušnosti — je to neurologická rozdílnost, kterou lze léčit. Terapeut se dívá na to, jak dítě reaguje na různé podněty, pak vytváří individuální plán s hrou, pohybem a aktivitami, které pomáhají mozku se přizpůsobit. Není to rychlá metoda — trvá měsíce, ale výsledky jsou trvalé. Dítě se učí přežívat ve světě, který mu příliš šumí, příliš svítí nebo příliš třese.
Ve vašem seznamu článků najdete informace o terapiích, které se dotýkají podobných témat — od dětské psychologie až po poruchy chování a vztahy v rodině. Zde se ale zaměřujeme na ten konkrétní mechanismus, který se skrývá za tím, proč některé děti prostě nevědí, jak se chovat v běžném prostředí. A co můžete dělat, když si myslíte, že váš syn nebo dcera potřebuje právě tohle. V následujících článcích najdete praktické příklady, jak terapie funguje, kdo ji provádí a jak si ji připravit.