Pro mnoho lidí je sexualita přirozená součást života. Pro osoby s poruchou autistického spektra (PAS) je to ale často složitý, zmatený a dokonce nebezpečný svět, který nikdo nevysvětlil. Mnozí terapeuti předpokládají, že pokud člověk nevyjadřuje zájem o partnerské vztahy, tak ho prostě nemá. To je chyba. Každý člověk, bez ohledu na to, jak jeho mozek funguje, je sexuální bytost. A právě proto je psychoterapie intimity a hranic pro osoby s PAS nejen důležitá - je životně nezbytná.
Proč standardní sexuální terapie selhává u autistů
Standardní sexuální terapie je navržená pro neurotypické lidi. Předpokládá, že klient ví, co znamená „souhlas“, jak se chovat v romantickém vztahu, nebo jak přečíst výraz na obličeji druhého. U osoby s PAS to často neplatí. Výzkum České psychologické společnosti z roku 2021 ukazuje, že v 68 % případů tradiční terapie selhává u klientů s autismem. Proč? Protože nebere v úvahu, že autisté nemají automatické schopnosti sociálního vnímání. Nevidí, kdy je někdo nekomfortní, kdy je dotek příliš blízko, nebo kdy se někdo jen chce být přátelský, ne láskyplný.Co je psychoterapie intimity a hranic?
Tato terapie je speciálně vytvořená pro osoby s PAS. Nepracuje s obecnými radami typu „budiž upřímný“ nebo „slyšet, co druhý chce“. Pracuje s konkrétními nástroji: vizuálními pomůckami, sociálními příběhy, role-playem a jasně definovanými pravidly. Cílem není „normalizovat“ chování, ale naučit klienta rozumět svému tělu, svým pocitům a hranicím druhých - a to všemi smysly.Terapie začíná už v dětství. Od pěti let se děti učí, co je soukromé tělo, kdo smí dotýkat, a kdy je „ne“ opravdu „ne“. V dospělosti se přechází k hlubším tématům: jak vyjádřit váš zájem, jak poznat, že někdo nechce, jak rozlišit mezi přátelstvím a láskou. Všechno je vysvětleno konkrétně, vizuálně, opakováním. Například: „Když ti někdo řekne ‚ne‘, i když se usměje, znamená to ne. Neznamená to ‚zkus to znovu‘.“
Proč hranice musí být explicitní
Největší problém u lidí s PAS je nejednoznačnost. Co pro neurotypického člověka zní jako „možná chce“ nebo „asi se chce blížit“, pro autistu je nejasné. Mnozí muži s ASD nevědí, že když žena řekne „jsme přátelé“, nemyslí tím „můžeme se políbit“. Výsledkem je nežádoucí chování - dotýkání se, návštěvy, zprávy - které druhý považuje za obtěžování. A pak se autista slyší: „Proč jsi to udělal? Nejsi vůbec citlivý.“Psychoterapie to řeší jinak. Místo toho, aby se klient kritizoval, učí se: „Když někdo stoupne o krok zpět, když se otočí, když odpoví krátce - to je signál. To není zlobení. To je hranice.“ A potom se to procvičuje. V terapii se hrají scénky, kde klient říká „ne“ a terapeut reaguje různě. Klient se učí, že „ne“ znamená „ne“. Nikdy „zkus to znovu“.
Co se děje v terapii? Čtyři fáze
Proces trvá obvykle 8,7 měsíce a probíhá ve čtyřech fázích:- Základní vzdělání o těle a soukromí - kdo smí dotýkat, co je soukromé, co je veřejné. Trvá 3-6 měsíců.
- Rozpoznávání emocí a hranic - jak poznat, kdy se někdo cítí dobře, kdy ne. Jak rozpoznat své vlastní pocity. Trvá 4-8 měsíců.
- Komunikace potřeb - jak říct „chci se dotknout“, „chci být sám“, „to mi dělá nevolno“. Trvá 5-9 měsíců.
- Aplikace v reálném životě - cvičení v reálných situacích: schůzky, návštěvy, komunikace přes text. Trvá 6-12 měsíců.
Ve všech fázích se používají vizuální pomůcky: obrázky, časové osy, barevné karty. Studie z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně ukazuje, že vizuální materiály zvyšují porozumění o 57 %. To je důležité, protože mnoho lidí s PAS lépe zpracovává obraz než slova.
Proč je zapojení rodiny klíčové
Terapie selhává, když se dítě nebo dospělý člověk naučí něco v kanceláři terapeuta, ale doma to nikdo nerozumí. Rodiče říkají: „Proč to děláš? Nejsi vůbec citlivý.“ Nebo: „Proč se chceš dotýkat? To je špatné.“Studie Univerzity Karlovy z let 2018-2022 ukazuje: klienti, jejichž rodina je zapojena do terapie, mají 3,2krát vyšší šanci, že nové dovednosti přežijí ve skutečném životě. Rodiče se učí, jak reagovat, když dítě řekne „ne“, jak podpořit jeho hranice, jak nekritizovat jeho způsob komunikace. A to je zásadní. Bez rodiny je terapie jen teorie. S rodinou je to život.
Co říkají lidé, kteří to prošli
Na fóru Neurodiverzita.cz napsal uživatel „Autista2022“: „Po 14 měsících terapie jsem poprvé pochopil, co znamená souhlas. Dříve jsem nechápal, proč mi ženy odmítají fyzický kontakt, i když se ke mně usmívaly.“Na druhé straně uživatel „ASDinCZ“ na Redditu stěžuje: „Mému synovi byla nabídnuta jen behaviorální terapie, která ho učila potlačovat jeho sexuální projevy. Nikdo nechtěl pochopit, proč je to důležité pro něj.“
Podle průzkumu organizace Freya z roku 2023: 63 % klientů prošlo výrazným zlepšením ve vnímání hranic. 28 % hlásí lepší komunikaci ve vztazích. Ale 41 % říká, že se setkalo s terapeuty, kteří nechápali autismus a přisuzovali problémy „nedostatku motivace“.
Problém: málo terapeutů, málo peněz
V České republice je odhadovaných 120 000 lidí s PAS. A jen 17 certifikovaných terapeutů, kteří se specializují na sexualitu a hranice. To je jeden terapeut na 7 000 lidí. A většina z nich pracuje jen v Praze nebo Brně. V Olomouci, kde žiji, není žádný. Většina klientů musí cestovat stovky kilometrů, nebo se vůbec nechávají pomoci.Organizace Freya hlásí, že od roku 2020 se poptávka po terapii zvýšila o 47 %. Ale rozpočty nejsou doplněny. V roce 2023 bylo jen 23 % českých škol, které měly schválené materiály pro sexuální výchovu osob s PAS. Většina učitelů neví, co říct. A děti se učí z internetu - kde najdou špatné informace, pornografii, nebo nesmysly.
Co se mění - a co by se mělo změnit
Naštěstí se něco děje. Od ledna 2023 je sexuální výchova pro osoby s PAS součástí Národní strategie podpory osob se zdravotním postižením. To znamená, že se zvýšilo financování o 15 %. V roce 2022 bylo schváleno první standardizované kurikulum pro školy - vytvořené společně s Univerzitou Palackého. V roce 2023 byl spuštěn první certifikační program pro terapeuty - v prvním roce vycvičil 32 nových specialistů.Největší změna? Studie Karlovy univerzity ukázala, že systematická práce s hranicemi snižuje riziko sexuálního zneužití u osob s PAS o 63 %. To není jen psychologický úspěch. Je to bezpečnostní opatření.
Ministerstvo zdravotnictví plánuje do konce roku 2024 zavést povinné školení pro všechny terapeuty, kteří pracují s lidmi s PAS. To je krok vpřed. Ale stále chybí dlouhodobé financování. Bez něj bude 78 % klientů závislých na státní podpoře bez přístupu k terapii. A to je nebezpečné.
Co můžete udělat
Pokud máte rodinu s PAS:- Nepředpokládejte, že ví, co je „normální“. Vysvětlujte konkrétně.
- Nepřesvědčujte, že „to je jen fáze“. Sexualita je trvalá potřeba.
- Hledejte terapeuty s certifikací pro PAS. Ne každý psycholog to umí.
- Používejte vizuální pomůcky - obrázky, časové osy, jednoduché texty.
- Počítejte s tím, že to bude trvat. Není to rychlá oprava. Je to výuka života.
Pokud jste terapeut, učitel nebo rodič: nezavírejte oči. Lidé s PAS nejsou „bez sexuality“. Jsou jiní. A potřebují nástroje, ne potlačování. Když se naučí hranice, nejsou jen bezpečnější. Jsou svobodnější. A to je to, co každý zaslouží.
Je sexualita u osob s autismem přirozená?
Ano, sexualita je základní biologická potřeba každého člověka, včetně těch s poruchou autistického spektra. Není to „fáze“, „problém“ nebo „nedostatek“. Je to přirozená součást lidské existence. Problematika spočívá v tom, že společnost často ignoruje nebo předpokládá, že lidé s PAS ji nemají.
Proč se lidé s autismem často dostávají do nežádoucích situací?
Protože neumí přečíst sociální signály. Když někdo usměje, neznamená to automaticky „chci s tebou být“. Když někdo stoupne o krok zpět, neznamená to „zkus to znovu“. Lidé s PAS často interpretují přátelství jako lásku, nebo nechápou, že „ne“ znamená „ne“. Bez výuky hranic to vede k nesprávným chováním, která druzí považují za obtěžování nebo zneužívání.
Co je rozdíl mezi standardní sexuální terapií a terapií pro osoby s PAS?
Standardní terapie předpokládá, že klient ví, co je souhlas, jak se chovat v romantickém vztahu, nebo jak přečíst emoce. U autistů to neplatí. Terapie pro PAS je strukturovaná, vizuální a konkrétní. Pracuje s konkrétními pravidly, obrázky, scénami a opakováním. Cílem není změnit osobnost, ale naučit konkrétní dovednosti, které neurotypičtí lidé získávají přirozeně.
Je možné, že terapeut nechápe autismus?
Ano, a to je časté. Mnoho terapeutů neví, že autismus neznamená „nedostatek emocí“, ale jiný způsob jejich prožívání. Někteří přisuzují problémy „nedostatku motivace“ nebo „neschopnosti se snažit“. To je špatně. Pravda je: lidé s PAS často chtějí vztahy, ale nevědí, jak je postavit. Jejich problém není vůle - je v dovednosti.
Kde najít terapeuta specializujícího se na sexualitu a autismus v ČR?
V České republice je jen 17 certifikovaných terapeutů v této oblasti. Většina pracuje v Praze, Brně nebo Ostravě. Doporučuje se kontaktovat organizaci Freya, která udržuje seznam terapeutů. Další možností je Česká psychologická společnost, která vydává certifikace. Pokud nemáte přístup k terapeutovi, hledejte výukové materiály od projektu „Sexualita bez hranic“ - jsou zdarma a dostupné online.
Je vhodné začít s výchovou o sexualitě u dětí s autismem?
Ano, a to už od pěti let. Děti s PAS potřebují vysvětlení o těle, soukromí a hranicích stejně jako ostatní. Jen je potřeba říct to jinak - pomocí obrázků, příběhů, opakování. Nečekat, až se „dospějí“ nebo „někdo přijde“. Čím dříve se naučí, že „ne“ znamená „ne“, tím méně budou ohroženi v budoucnu.