Jak probíhá screening a diagnostika dětí před vstupem do psychoterapie v ČR? Zjistěte, co se děje během vyšetření, jaké testy se používají, kolik to stojí a jak se připravit na první schůzku.
Psychologické vyšetření: Co zahrnuje a kdy je potřeba
Psychologické vyšetření je psychologické vyšetření, systémový proces, který pomáhá pochopit emocionální, chovací nebo kognitivní problémy pomocí standardizovaných nástrojů a rozhovorů. Also known as psychologická diagnostika, it je první krok k tomu, abyste pochopili, co vás opravdu těží – a nejenom co se vám zdá. Není to test na inteligenci nebo něco, co děláte na základě náhodného doporučení. Je to jako rentgen pro duševní zdraví: ukazuje, kde je zlomenina, i když se na povrchu vše zdá v pořádku.
Často se ptáte: Proč to dělat, když můžu jít rovnou k terapeutovi? Protože terapie je jako léčba zlomeniny – ale nejprve potřebujete vědět, jestli je to zlomenina, zlomenina v kosti nebo jen zbytečný otřes. Psychologické vyšetření diagnostika psychických poruch, používá ověřené metody, které odlišují například ADHD od úzkostné poruchy nebo PAS od deprese. Bez toho můžete léčit špatnou věc – a to vás jen ztrácí čas a energii. Pokud jste rodič, který si všiml, že dítě se v škole nechce vyjadřovat, nebo máte příznaky, které se projevují už roky, ale nikdo vám neřekl, co to je – vyšetření vám to řekne.
Nejčastější důvody, proč lidé chodí na psychologické testování, kompletní hodnocení, které kombinuje dotazníky, rozhovory a někdy i pozorování, aby vytvořilo jasný obraz, jsou: neustálá úzkost, problémy ve vztazích, náhlé změny chování u dětí, nebo to, že jste už v terapii, ale nic se nezměnilo. Testování neříká, že jste „blázen“ – říká, že něco potřebuje pozornost. A to je první krok k lepšímu životu.
Kdo to dělá? Ne každý psycholog. Pouze ti, kteří mají specializaci na diagnostiku, pracují s ověřenými nástroji jako jsou MMPI, Beckova škála, nebo testy pro děti jako KID-KINDL. Nejde o to, jestli vám někdo řekl, že jste „typu A“ nebo „introvert“ – jde o to, jestli máte skutečný kognitivní problém, traumata, nebo jen přehnanou sebekritiku. A to se zjistí jen přes systematické vyšetření.
Nejčastější omyl? Předpokládat, že výsledky jsou konečné. Nejsou. Vyšetření je výchozí bod – jako mapa před cestou. Pak se rozhodnete, kam půjdete: do individuální terapie, do skupiny, nebo se zaměříte na farmakoterapii. Ale bez mapy se můžete ztratit. A v psychice se ztrácíte rychleji, než si myslíte.
Co najdete níže? Příběhy lidí, kteří prošli tímto procesem – od rodičů, kteří nevěděli, jestli jejich dítě potřebuje terapii, až po dospělé, kteří po letech zjistili, že jejich „charakter“ je ve skutečnosti porucha. Najdete i příběhy o tom, jak se psychologické vyšetření liší od toho, co vás naučila televize. A jak se s tím vypořádat, když výsledky překvapí.