Nejste si jisti, zda vaše dítě potřebuje psychologickou pomoc? Nebo se ptáte, co vlastně znamená, když lékař doporučí screening a diagnostiku? Mnoho rodičů se vydává do tohoto procesu s obavami, nejistotou a tisíci otázkami. A přitom je to jen první krok - ne výrok, ne výsledek, ale cesta k lepšímu pochopení, jak dítě funguje a co mu opravdu pomůže.
Co je vlastně screening dítěte?
Screening není diagnóza. Je to jako první kontrola u lékaře - neříká, co je špatně, ale ukazuje, kde by se mělo podívat hlouběji. V České republice se tento proces používá u dětí od tří let, pokud se objeví známky, které trvají déle než několik měsíců a ovlivňují každodenní život: problémy se spánkem, agresivita, odstupování od spolužáků, náhlé výkyvy nálad, obtíže se soustředěním nebo výrazný pokles školních výsledků.
Nejčastější příčiny, pro které se děti dostávají na screening, jsou poruchy pozornosti (ADHD), úzkostné poruchy, poruchy chování, autistické spektrum nebo důsledky traumatu - například rozvod rodičů, smrt blízké osoby nebo šikana ve škole. Ale důležité je: ne každý problém je porucha. Někdy jde jen o přechodnou fázi, kterou dítě potřebuje jen podporu, ne léky nebo terapii.
Kdo to dělá a jak to funguje?
Screening provádějí kliničtí psychologové nebo dětští psychiatři. Většinou to probíhá ve veřejných dětských psychiatrických ambulancích - v ČR jich je přes 240. Nebo v soukromých klinikách, kde je čekací doba kratší, ale platíte.
Proces začíná rozhovorem s rodiči. Psycholog se ptá: Kdy to začalo? Co se změnilo? Jak se dítě chová doma, ve škole, při hraní? Získává informace o rodinné historii, vývoji, školním prostředí. Důležité je, že se ptá i na to, co se dítěti daří - nejen na to, co je špatně.
Poté následuje přímé vyšetření dítěte. A tady je klíčový rozdíl oproti dospělým: děti neříkají, co cítí. Musíte to zjistit jinak. Psycholog se s dítětem hraje, kreslí, staví, sleduje, jak reaguje na různé situace. Používá testy, které vypadají jako hry: nakresli člověka, vyber obrázek, vymysli příběh, odpověz na otázky. Některé testy měří inteligenci, jiné pozornost, emoce nebo schopnost komunikovat.
Pro podezření na autistické spektrum se používá ADOS-2 - standardizovaný nástroj, kde psycholog pozoruje dítě v interakci s hračkami a lidmi. Pro poruchy chování se používají dotazníky pro rodiče i učitele. A vždycky se porovnávají všechny zdroje: co říká dítě, co říkají rodiče, co říká učitelka.
Proč je důležité pozorování a ne jen testy?
Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021 je 87 % odborníků přesvědčených, že klíčovým prvkem diagnostiky je přímé pozorování dítěte - ne testovací výsledek. Testy vám řeknou, že dítě má nízký skóre na pozornost. Ale neřeknou vám, proč. Je to kvůli neklidnému domácímu prostředí? Kvůli nedostatku spánku? Kvůli tomu, že ho ve škole neustále kritizují?
Prof. Jana Šmahelová z Masarykovy univerzity to říká jednoduše: „Testovací výsledek bez kontextu nemá v diagnostice cenu.“
Příklad: Dítě, které se nechce učit, může mít ADHD. Ale může také být příliš inteligentní a nudí se. Nebo má poruchu učení, kterou nikdo nezjistil. Nebo je traumatem, kterého se nikdo nezeptal. Bez přímého pozorování a rozhovorů s učitelkou a rodiči se to nedozvíte.
Co se stane po diagnostice?
Po 3-4 sezeních, které trvají celkem 8-12 hodin, dostanete podrobný výstup. Ne jen diagnózu, ale konkrétní doporučení. Například:
- „Dítě má mírnou poruchu pozornosti. Doporučujeme: pravidelný režim, využití vizuálních pomůcek ve škole, rodinná terapie.“
- „Podezření na úzkostnou poruchu. Doporučujeme: kognitivně-behaviorální terapii, výukové programy pro rodiče, spolupráci se školou na snížení stresu.“
- „Není porucha, ale dítě potřebuje více podpory v komunikaci. Doporučujeme: terapeutické hry, rodičovské kurzy, kontrolu v škole.“
Ne každá diagnóza znamená léky. V mnoha případech stačí změnit prostředí - jak škola, tak doma. A v některých případech je nejlepší lék prostě čas, pozornost a bezúhonná podpora.
Co platíte a jak se dostanete na seznam?
V České republice je diagnostika dětí pokryta z veřejného zdravotního pojištění - ale jen pokud máte doporučení od praktického lékaře. Toto doporučení je nutné. Bez něj nejde ani na veřejnou ambulanci. Ačkoli 1,3 % případů se zahajuje na přímou žádost rodičů, v praxi to znamená, že se musíte nejprve obrátit na svého pediatra.
Čekací doba na veřejnou diagnostiku je v průměru 3,2 měsíce. V některých regionech, jako jsou Moravskoslezský kraj nebo Jihočeský kraj, může být i 5-6 měsíců. To je problém. Protože čím déle čekáte, tím větší škoda může dítěti vzniknout.
Na druhou stranu, komerční diagnostika stojí 6 500-12 000 Kč. Je rychlejší - často se dá získat termín do 2-3 týdnů. Ale je důležité vybírat kvalitní pracoviště. Ne každý, kdo se nazývá „dětský psycholog“, má specializaci na diagnostiku. Hledejte ty, kteří jsou registrováni u České psychologické společnosti a pracují s dětmi od 5 let.
Jak připravit dítě na diagnostiku?
Nikdy neříkejte dítěti: „Půjdeme na lékaře, protože jsi špatný.“
Nejlepší způsob je: „Půjdeme na nějaké hry s paní psycholožkou. Budeme kreslit, stavět, mluvit o tom, co tě baví. A ona ti dá nějaké hračky, které se nevidí ve škole.“
Podle výzkumu Masarykovy univerzity je příprava dítěte klíčová. 78 % psychologů potvrzuje, že děti, které jsou dobře připraveny, testují o 25-30 % rychleji a výsledky jsou přesnější. Když dítě neví, že „něco špatného“ zjistí, nebude se bránit. Bude se chovat přirozeně. A to je přesně to, co psycholog potřebuje vidět.
Co dělat, když vám diagnostiku „nepovede“?
Některé rodiče se vracejí domů s tím, že „dítě má ADHD“ - a pak neví, co dál. Některé kliniky vydají diagnózu a přestanou pomáhat. To je chyba.
Pravá diagnostika vám neříká jen, co je špatně. Říká vám, co dělat. Pokud vám neřekli:
- Co konkrétně dělat doma?
- Co říct učitelce?
- Kde hledat terapii?
- Co se má změnit ve škole?
…tak to není kompletní diagnostika. Je to jen popis. Ne plán.
Podle recenzí na Zlatý kůň 68 % rodičů považuje proces za přínosný - ale jen ti, kteří dostali konkrétní doporučení. Ti, kteří dostali jen „máte ADHD“ a doporučení na léky, jsou rozčílení. A mají pravdu.
Chtěl bych vědět, jak se věc vyvíjí
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo projekt „Raná diagnostika“ - má za cíl snížit čekací dobu na jediný měsíc do roku 2025. Investuje 150 milionů korun do nových center v regionech, kde se odborníci nevyskytují.
Do konce roku 2024 by měl být schválen nový český diagnostický manuál - přizpůsobený našemu jazyku, kultuře a způsobu výchovy. Zatím se používají americké a evropské nástroje, které nevědí, co znamená „české dítě“.
Ale největší překážka zůstává: chybí psychologové. V ČR chybí 217 klinických psychologů specializovaných na děti. To je 32 % nedostatek. A bez nich se nic nezmění.
Nejde jen o peníze. Nejde jen o techniku. Nejde jen o testy. Jde o to, aby někdo, kdo ví, jak dítě funguje, měl čas ho poznat. A nebyl omezený čekací dobou nebo přetížením.
Co dělat dnes?
Nečekejte, až se problém zhorší. Pokud se vám zdá, že dítě „není jako ostatní“, neváhejte. Jděte k pediatrovi. Požádejte o doporučení na screening.
Nezatěžujte se sám. Neříkejte si: „To už přejde.“ Některé věci nejdou přeskočit. Ale můžete je zvládnout - pokud začnete včas.
Nejste sami. Tisíce rodičů byly na stejném místě. A většina z nich říká: „Díky, že jsem to neodložil.“
Je nutné mít doporučení od lékaře, abych začal s diagnostikou dítěte?
Ano, ve většině případů je doporučení od praktického lékaře pro děti a dorost povinné pro vstup do systému veřejného zdravotnictví. Bez něj nemůžete získat termín na veřejné ambulanci. Existuje výjimka jen pro 1,3 % případů, kdy rodiče mohou přijít přímo, ale v praxi to znamená, že se musíte obrátit na svého pediatra jako první krok.
Jak dlouho trvá celý proces diagnostiky?
Celý proces trvá v průměru 8-12 hodin, rozložených do 3-4 sezení. Každé sezení trvá 60-90 minut. To zahrnuje rozhovor s rodiči, přímé pozorování dítěte, testování a konzultaci s učitelem. Čekací doba na první termín však může být 2-6 měsíců, podle regionu a typu služby.
Může být diagnostika špatná nebo přehlédnout něco důležitého?
Ano, diagnostika může být nesprávná, pokud se nevyužijí všechny zdroje informací. Pokud psycholog nezkoumá školní prostředí, nekomunikuje s učitelem nebo nebere v úvahu rodinný kontext, může přehlédnout příčinu. Proto je důležité, aby byl proces multidisciplinární - tedy zapojený učitel, rodiče, psycholog a případně i lékař. Nejčastější chybou je přehlížení vlivu prostředí a přehodnocování přechodného chování jako poruchy.
Je diagnostika dítěte stejná jako u dospělého?
Ne, vůbec ne. U dospělých se hodnotí především vědomé projevy - co si člověk říká, jak se cítí. U dětí se hodnotí chování, hra, interakce, reakce na stimuly. Děti neumí popsat své emoce, takže se používají projektivní testy, hry a pozorování. Diagnóza osobnosti se u dětí do 18 let nevytváří - jen se identifikují příznaky poruch, které se mohou v budoucnu vyvinout.
Co dělat, když mi psycholog řekne, že dítě má ADHD, ale neřekne, co dál?
Pokud vám psycholog řekl jen diagnózu a neřekl, co dělat doma, ve škole nebo jakým způsobem podpořit dítě, nejde o kompletní diagnostiku. To je jen popis, ne plán. V takovém případě se obrátěte na jiného odborníka, který nabízí následnou podporu - například rodinnou terapii, poradenství pro školu nebo výukové programy. Diagnóza bez akčního plánu je neúplná.