Když mluvíme o porucha osobnosti, jedná se o soubor dlouhodobých vzorců myšlení, emocí a chování, které jsou odlišné od sociálních norem a často komplikují mezilidské vztahy. Také známá jako osobnostní porucha, vyžaduje pečlivé hodnocení a cílenou intervenci. Mezi nejčastěji zmiňované související koncepty patří dialektická behaviorální terapie, specializovaný program zaměřený na regulaci emocí a mezilidské dovednosti, OCPD, obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti charakterizovaná perfekcionismem a rigiditou a OCD, obsedantně-kompulzivní porucha, kde jsou myšlenky a rituály ego‑dystonické. Tyto entity spolu úzce souvisejí – diagnostika poruchy osobnosti často zahrnuje rozlišení OCPD a OCD a léčba může kombinovat DBT s dalšími psychoterapeutickými přístupy.
Poruchy osobnosti se podle DSM‑5 dělí do tří clusterů. Cluster A zahrnuje podivné a excentrické typy, např. schizoidní nebo schizotypální porucha. Cluster B se soustředí na dramatické, emocionální a impulzivní projevy – patří sem borderline, histrionická a antisociální porucha. Cluster C zahrnuje úzkostné a obavy‑orientované typy, jako jsou OCPD a vyhýbavá porucha. Každý cluster představuje jiný soubor výzev, ale všechny sdílejí nutnost dlouhodobé terapie. Rozpoznání, do kterého clusteru osoba patří, usnadňuje výběr vhodných metod a nástrojů.
Rozdíl mezi OCPD a OCD často zmateně zmiňují i laici. OCPD je ego‑syntonické – člověk si své perfekcionistické tendence váží a nevidí je jako problém, což může vést ke konfliktům v práci i rodině. OCD je naopak ego‑dystonické, tedy nápadně nepříjemné, a pacient si je vědom, že jeho rituály jsou iracionální. Tato nuance ovlivňuje výběr terapie: u OCPD se často používá kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) zaměřená na flexibilitu myšlení, zatímco OCD reaguje dobře na expozici a responzní prevenci (ERP) i na medikaci.
Efektivní léčba poruch osobnosti často kombinuje psychoterapii a farmakoterapii. KBT, DBT a psychodynamické přístupy se osvědčily při zlepšování regulace emocí, mezilidských vztahů a sebeúcty. Farmakoterapie může pomoci snížit úzkost nebo depresi, které často doprovázejí poruchy osobnosti, ale není samostatným řešením. Klinické směrnice doporučují pečlivé sledování vedlejších účinků a pravidelné hodnocení vývoje symptomů.
Praktické tipy pro klienty: nastavte realistické cíle, pracujte na dovednostech sebeuvědomění a vyhledávejte skupinové sezení DBT, pokud máte problémy s impulzivitou. Pro rodiny je klíčové pochopit, že změna probíhá pomalu a že podpora a struktura mohou výrazně usnadnit proces. Terapeuti by měli komunikovat otevřeně o očekáváních a pravidelně vyhodnocovat pokrok pomocí standardizovaných měřítek, jako je ZKP‑S nebo DIB‑R.
V následujícím seznamu najdete články a průvodce, které rozebírají konkrétní terapeutické postupy, techniky a praktické rady pro různé typy poruch osobnosti. Každý z nich poskytuje detailní informace, které vám mohou pomoct lépe pochopit vlastní situaci nebo rozšířit odborné znalosti.
Článek objasňuje třískupinové dělení poruch osobnosti, popisuje klastry A, B a C, ukazuje jejich charakteristiky, limity a nové dimenzionální modely.