Článek objasňuje třískupinové dělení poruch osobnosti, popisuje klastry A, B a C, ukazuje jejich charakteristiky, limity a nové dimenzionální modely.
Alternativní model poruch osobnosti – co to je a proč se o něm mluví?
When talking about alternativní model poruch osobnosti, nový rámec, který zpochybňuje tradiční kategorizaci a nabízí dimenzionální pohled na osobnostní patologie. Also known as alternativní klasifikace osobnostních poruch, it tries to capture nuance that categorical systems miss. In the same breath, the DSM‑5, nejrozšířenější klasifikační příručka v USA still relies on rigid diagnózy, while the ICD‑11, globální standard WHO introduces hybridní kategorií a dimenzí. This creates a semantic triple: alternativní model poruch osobnosti ↔ includes ↔ dimenzionální přístup; DSM‑5 ↔ requires ↔ kategorizaci; ICD‑11 ↔ combines ↔ kategorie + dimenzí. The shift matters because klienti často nepasují do čistých štítků, ale vykazují proměnlivé temperamenty a mezilidské vzorce.
Klíčové součásti modelu
In the alternative framework, osobnostní porucha se rozkládá na několik základních dimenzí: nestabilita emocí, impulsivita, mezilidské vztahy a identita. Each dimension is scored on a continuum, which allows clinicians to describe, for example, borderline personality disorder, často označovanou jako BPD, charakterizovanou extrémní emoční reaktivitou without forcing a binary “yes/no” decision. This creates another semantic triple: alternativní model ↔ enables ↔ přesné měření borderline. The model also dovetails with modern terapeutické přístupy. Dialectická behaviorální terapie (DBT), evidence‑based metoda zaměřená na regulaci emocí a interpersonální dovednosti je často považována za hlavní intervenční nástroj pro klienty s vysokou mírou emoční nestability, což je právě jeden z hlavních dimenzí alternativního modelu. Další související metody jako schema terapie nebo ACT (akceptační a commitment terapie) také staví na dimenzionálním pojetí a poskytují konkrétní techniky pro práci s identitou a hodnotami.
Pro praktické využití tohoto modelu je důležité pochopit, jak se propojují diagnostika, klasifikace a terapie. Když psycholog použije dimenzionální skóre, může přesněji nastavit frekvenci sezení – například klienti s vysokou impulsivitou potřebují častější techniky grounding, zatímco ti s problémem identity mohou těžit z dlouhodobějšího schema worku. Tato souvislost tvoří další triple: dimenzionální hodnocení ↔ určuje ↔ optimální terapii. Všechny články pod tímto štítkem vám ukáží, jak konkrétně uplatnit alternativní model – od srovnání s DSM‑5 a ICD‑11 po detailní návody, jak DBT nebo ACT začlenit do vašeho terapeutického plánu. V následujícím seznamu najdete praktické příklady, tipy pro výběr terapeuta a konkrétní techniky, které vám pomohou přenést teoretické poznatky do každodenní praxe.