Přehnaná autokritika: Jak přestat být svým největším kritikem
Co když se vám každý den v hlavě opakuje, že jste dostatečně dobrý, dostatečně rychlý, dostatečně výstižný? přehnaná autokritika, trvalý vnitřní hlas, který vás odsuzuje za každou chybu, i tu nejmenší. Není to jen špatná návyková myšlenka — je to sebepoškozování, psychologický mechanismus, který postupně ničí sebevědomí a vytváří pocity viny a neúspěchu. Ačkoli se může zdát, že vás to motivuje, ve skutečnosti vás to jen drží na místě. Mnoho lidí, kteří přicházejí na terapii, říká: „Nemám problém s ostatními, ale sám se sebou nemůžu nést.“ Tento hlas není vaše pravda — je to návyk, který se vyvinul z dětství, z kritiky, z potřeby být dokonalým, aby vás někdo miloval.
sebepřijetí, schopnost přijmout své nedokonalosti bez toho, abyste se museli za ně trestat není otázka sebevědomí — je to otázka přežití. Když se každý neúspěch promění v důkaz, že jste „špatný“, vaše mozek začne hledat důkazy, že jste nevhodný. To je depresivní myšlenky, přesně ten typ kognitivního omylu, který se objevuje u lidí s chronickou úzkostí a vyhořením. Nejde o to, že jste „příliš citliví“. Jde o to, že vaše vnitřní hlas byl někdy zneužit — a teď vás drží v pasti. Mnoho lidí, kteří se vrátí po několika sezeních, říká: „Nikdy jsem si neuvědomil, že to, co říkám sobě, bych nikdy neřekl svému nejlepšímu příteli.“
Ve vaší kolekci článků najdete konkrétní nástroje, jak přerušit tento cyklus. Od metod, které pomáhají při přehnané autokritice u lidí s poruchami osobnosti, až po praktické techniky, jak zastavit negativní myšlenky hned po panickém záchvatu. Najdete zde i to, jak se vypořádat s tím, když vás kritika zvenčí potvrzuje vaše vnitřní obavy — a jak se zase naučit věřit sobě, i když se nikdo jiný nezajímá. Tady nejde o to, že byste měli přestat být kritičtí. Jde o to, abyste přestali být svým nejkrutějším soudcem.
