Říct někomu, že trpíš úzkostí nebo depresí, je jedna z nejtěžších věcí, které můžeš udělat. Ne protože by to bylo špatné, ale protože se bojíš, že tě někdo nepochopí, že tě zavřou do skříně, nebo že ti řeknou: „Ale no tak, nebuď takový mračoun.“ A přitom právě tato komunikace může být tím, co tě vytáhne z hlubokého jámy. Podle průzkumu Psychiatrické nemocnice Bohnice z roku 2022, 73 % lidí s depresí řeklo, že podpora jejich blízkých je přesně to, co je přesvědčilo, že vyhledají terapii.
Nejprve vyber vhodnou chvíli
Nemůžeš začít rozhovor o depresi, když se tvůj partner vrátí z práce unavený, nebo když máš s rodiči večírek s kamarády. Tyto chvíle nejsou pro hluboké konverzace. Nejlepší doba je ta, kdy jste sami, kdy je klid, a kdy se tvůj blízký sám otevírá. Možná to bude večer, když se posadíte na gauč a řekne: „Dnes jsem se cítil, že mi nic nevadí.“ Nebo ráno, když se probudí a řekne: „Nemám sílu.“Když to přijde, nezačínáš hned s vysvětlením, co máš dělat. Začínáš tím, že řekneš: „Chceš o tom mluvit?“ A pak jen sedíš. Nezkoušíš to vyřešit. Neříkáš: „Zkus jít na procházku.“ Neříkáš: „Mám taky stres.“ Jde jen o to, aby se člověk cítil bezpečně. A to je víc než polovina práce.
Nevolí správná slova - a to je klíč
Co se říká, když někdo mluví o úzkosti nebo depresi? „Ale no tak, to není tak zlé.“ „Však to projde.“ „Zkus se trochu rozveselit.“Tyto věty nejsou zlé. Ale jsou zničující. Pro člověka, který trpí, to zní jako: „Tvůj pocit není reálný.“ „Tvůj boj je nesmysl.“ „Ty jsi slabý.“
Klinická psycholožka Ráchel Bícová říká, že každá snaha o „pomoc“ bez empatického přístupu spíše škodí. Když řekneš: „Já to chápu,“ nebo „To musí být těžké,“ je to jiné. To není řešení. To je uznání. A to je to, co potřebuješ. Podle průzkumu Nevypusť duši z roku 2022, 76 % lidí s depresí řeklo, že nejvíce ocenilo, když je někdo prostě poslouchal - bez rad, bez vět, bez řešení.
Připrav se na to, že nepomůžeš hned
Někdo, kdo má depresi, nechce, aby ho někdo „vyléčil“. Chce, aby ho někdo neopustil. A to je rozdíl.Podle průzkumu Loono.cz z listopadu 2022, 89 % lidí, kteří začali chodit na terapii, řeklo, že je to přesně ta osoba, která jim řekla: „Můžu ti pomoct najít terapeuta?“ nebo „Chceš, abych ti pomohl hledat místo?“ - ne tě, kdo jim řekl: „Jen to překonáš.“
Nemusíš být terapeut. Musíš být někdo, kdo ví, že existují místa, kde se lidi mohou pomoci. A že to není slabost. Je to jako když někdo má zlomenou nohu - neříkáš mu: „Zkus se chodit.“ Řekneš: „Pojď, půjdeš s mě na lékaře.“
Řekni: „Jsem tu pro tebe.“
To je jednoduchá věta. Ale je to ta nejdůležitější.Na fóru Nevypusť duši sdílí Markéta: „Když mi matka řekla ‚To musí být těžké‘, poprvé jsem se necítila, že jsem sobecká.“
Tyto slova nejsou zázrak. Nevyřeší problém. Ale dají člověku vědět: „Neníš sám.“ A to je víc než tisíc rad.
Podle Deprese.com je to základní princip komunikace: „Jsem tu pro tebe.“ Ne: „Mám pro tebe řešení.“ Ne: „Zkus to takhle.“ Jen: „Jsem tu.“
Naslouchej - opravdu
Většina lidí, když někdo řekne: „Mám úzkost,“ hned přemýšlí: „Co s tím udělat?“Podle průzkumu z roku 2022, 83 % lidí automaticky přecházelo k řešení - přestože to nebylo to, co osoba potřebovala.
Co potřebuješ? Někdo, kdo ti řekne: „Vidím, že tě tohle naštvalo. Cítím, že jsi smutný.“
Ten příspěvek na Redditu od uživatele u/DepressedStudent23 to popisuje přesně: „Poprvé jsem necítil, že musím vysvětlovat, proč se cítím špatně.“
Naslouchání neznamená souhlasit. Neznamená řešit. Znamená to, že řekneš: „Tak to zní. Děkuju, že jsi mi to řekl.“
Co se můžeš vyhnout
Některé věty jsou jednoduše zranivé. A to nezáleží na úmyslu.„Já mám taky stres.“ - To neznamená, že to je stejné. To znamená, že se přesouváš na sebe.
„Zkus se více pohybovat.“ - Pohyb není lék na depresi. A když někdo nemá sílu ani vstát z postele, tak to zní jako výčitka.
„Nemůžeš to jen tak vyřešit?“ - To zní jako: „Proč jsi taký neúspěšný?“
„Jen se trochu rozvesel.“ - To je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu: „Zkus jít rychleji.“
Podle průzkumu Loono.cz z roku 2022, 58 % lidí s depresí řeklo, že je to, co je nejvíc zranilo.
Co dělat, když to nejde
Někdy se to stane. Přestože jsi řekl všechno správně, někdo se uzavře. Nebo se vrátí k původnímu chování.Podle průzkumu Opatruj.se z roku 2023, 34 % lidí se vrací k negativním vzorcům během stresových období. To neznamená, že jsi selhal. To znamená, že to je těžké. A že to trvá.
Průměrná doba od prvního zmínění problému až k vyhledání terapie je podle Psychiatrické nemocnice Klecany 6,2 měsíce. To je dlouhá cesta. Ale každý krok, který uděláš, je důležitý.
Nezapomeň: podpora blízkých není o tom, aby jsi to vyřešil. Je to o tom, aby jsi neopustil. A to je víc než dost.
Nezapomeň i na sebe
Podpora někoho s depresí nebo úzkostí je náročná. Podle Deprese.com, 41 % rodinných příslušníků zažívá empatické vyhoření během prvních šesti měsíců.Nejsi zodpovědný za to, aby se on zotavil. Jsi zodpovědný za to, že si neztratíš sebe.
Existují zdarma podpůrné skupiny pro rodiny v 87 % českých psychiatrických ambulancí. A jsou tam lidé, kteří to prožili. Ti, kdo vědí, jak se cítí, když nevíš, co říct. A kdo ti může říct: „To je normální.“
Nejde o to, aby byl všechno v pořádku. Jde o to, aby byl někdo, kdo ti pomůže, když to budeš potřebovat.
Co se mění
V roce 2015 bylo v Česku 68 % lidí, kteří se vyhýbali diskuzím o duševním zdraví. V roce 2023 to bylo už jen 32 %. To znamená, že se mění. A ty jsi součástí tohoto změny.Ministerstvo zdravotnictví zahájilo kampani „Mluvme o duševním zdraví“ a chce školit 50 000 zaměstnanců veřejné správy. To není jen politika. Je to společenský posun.
Když mluvíš o úzkosti a depresi s někým, kdo ti je blízký, neřešíš jen jeho problém. Měníš kulturu. A to je mocnější, než se zdá.