When talking about popření, psychologický obranný proces, při kterém jedinec odmítá přijmout nepříjemnou realitu nebo emoce. Also known as odmítání, it often serves as a short‑term coping strategy but can become a barrier to zdravé duševní fungování.
First, understand that defenzivní mechanismus, psychologický nástroj, který chrání před psychickým stresem is the broader category under which popření falls. A common pattern is: popření zahrnuje odmítání nepříjemných emocí, a vyžaduje zásah psychoterapie, cílený proces, který pomáhá klientovi identifikovat a zpracovat skryté pocity. When trauma spouští popření, the person may unintentionally blokovat vzpomínky, což komplikuje uzdravení.
Popření často vzniká jako reakce na trauma, silný šok, který přetěžuje psychiku nebo na dlouhodobou úzkost. V praxi se může projevit jako: ignorování zdravotních příznaků, popírání problémů ve vztahu nebo záměna reality. Jednoduchý příklad – člověk s nově diagnostikovanou depresí může tvrdit, že „to není nic vážného“ a odmítá terapii. Tento postoj brání zapojení do psychoterapie, což prodlužuje utrpení.
Další běžná podoba je popření souvislosti mezi úzkostí a fyzickými symptomy. Když tělo vysílá varovné signály, mysl může „odpojit“ jejich význam a místo toho se soustředit na méně stresující myšlenky. Tento proces často vede k cyklu, kde se úzkost zhoršuje, ale jedinec stále více popírá její přítomnost.
Klíčové je rozpoznat, že popření není jen „lhaní sobě“, ale automatický obranný proces. Protože funguje na podvědomé úrovni, klient často nevědomě brání konfrontaci s pravdou. To je důvod, proč terapeuté používají specifické techniky – například motivující rozhovory nebo kognitivně‑behaviorální cvičení – aby pomohli klientovi tuto obranu bezpečně překonat.
Jak se pak popření zpracovává? První krok je uvědomění si přítomnosti tohoto mechanismu. Terapeut může nabídnout jednoduchý dotaz: „Cítíte, že něco odmítáte, i když to vnitřně víte?“ Odpověď často odhalí skryté vzorce. Dalším krokem je postupné zkoumání a validace emocí, které byly dříve odmítány. To může zahrnovat techniky jako „práce s tělem“, kde klient vnímá fyzické pocity spojené s potlačenými emocemi, nebo psaní deníku, kde se zapisují myšlenky, které předtím ignoroval.
Je také užitečné pochopit, že popření může mít různé podoby podle kontextu – v rodinných vztazích, v pracovním prostředí nebo při zvládání chronických onemocnění. V každém případě je potřeba přizpůsobit terapeutický přístup konkrétní situaci a individuálním potřebám.
V praxi se setkáváme s řadou konkrétních metod, které pomáhají „rozbít“ popření: expozice (postupné vystavování se odmítanému tématu), re‑framing (přehodnocení negativních přesvědčení) a emoční regulace (např. dechová cvičení). Tyto techniky jsou často součástí různých směrů – kognitivně‑behaviorální terapie, dialektické behaviorální terapie či gestalt terapie – a všechny usilují o to, aby klient postupně přijal realitu a získal kontrolu nad svými reakcemi.
Naše stránky sbírají články, které ukazují, jak konkrétně popření souvisí s různými oblastmi: od kombinované farmakoterapie a psychoterapie, přes práci s traumaty a nočními můrami, až po praktické návody, jak požádat terapeuta o doporučení. Všechny tyto příspěvky ukazují, jak rozpoznat popření a jak ho systematicky překonat.
V dalším seznamu najdete užitečné průvodce – od technik první psychické pomoci po detailní návod na online terapii – které vám pomohou pochopit, kdy a jak popření může zasáhnout do vašeho života a jaké kroky můžete podniknout, aby se stal přínosem místo překážky.
Čtěte dál a objevte praktické tipy, které vám umožní rozpoznat a pracovat s popřením v různých životních situacích.
Praktický průvodce, jak rozpoznat a pracovat s kognitivními omyly - racionalizací a popřením - při léčbě závislostí v ČR.