TFP terapie: Co je to a kdy pomáhá při poruchách osobnosti
TFP, nebo transference-focused psychotherapy, formu psychoterapie zaměřenou na rozpoznávání a změnu vzorců vztahů, které se přenášejí z minulosti do současnosti. Also known as přenosová psychoterapie, je jednou z nejúčinnějších metod pro léčbu hranicové poruchy osobnosti, stavu, kdy člověk trpí extrémními náladovými výkyvy, nestabilními vztahy a sebepoškozováním. TFP neřeší jen příznaky – pracuje s tím, proč se lidé vůbec tak chovají, když se cítí ohrožení nebo opuštění.
Co dělá TFP jinak než klasická KBT? Zatímco KBT se soustředí na změnu myšlenek a chování, TFP sleduje, jak se člověk chová v terapii. Když pacient začne kritizovat terapeuta, obviňovat ho z nezájmu nebo ho náhle idealizovat, terapeut to nebere jako náhodný výbuch – bere to jako zrcadlo jeho vnitřních vzorců. Tento přenos je klíč. Většina lidí s hranicovou poruchou má v minulosti zažívala zanedbání, násilí nebo nestálé vztahy – a tyto zkušenosti se opakují v každém novém vztahu, i v terapii. TFP jim pomáhá tyto vzorce vidět, pojmenovat a změnit – bez toho, aby museli projít desítkami let terapie.
Nejde o to, aby se člověk naučil „správně“ mluvit nebo „nechápal“ emoce. Jde o to, aby pochopil, že jeho reakce – třeba náhlý odchod od přítele nebo závislost na někom, kdo ho zneužívá – nejsou náhodné. Jsou to přežitkové strategie, které už dávno nefungují. TFP je zvlášť užitečná pro lidi, kteří se cítí „ztracení“ v emocích, kteří se sebepoškozují nebo kteří mají vztahové cykly, které se opakují jako návštěvník na stejné zastávce. A i když se TFP často spojuje s DBT, dialektickou behaviorální terapií, která se více zaměřuje na dovednosti a praktické nástroje, TFP jde hlouběji – do struktury identity a vztahového vnímání. Je to terapie pro ty, kdo chtějí pochopit, proč se jim vždycky stejně všechno pokazí – a pak to změnit.
V této sbírce najdeš příběhy lidí, kteří se s TFP setkali – nejen přímo, ale i prostřednictvím jiných metod, které s ní spolupracují. Najdeš články o sebepoškozování, o tom, jak funguje skupinová terapie, která podporuje bezpečný prostor pro zkoušení nových způsobů komunikace, o tom, jak se vybírat terapeut, který opravdu rozumí poruchám osobnosti, a o tom, jak se po terapii udržet na cestě. Nejde o teorii. Jde o to, jak to vypadá v praxi – když někdo přijde do kanceláře plný hrůzy, že je „špatný“, a odejde s tím, že je jen člověk, který se učí žít jinak.
