Náhodné setkání s terapeutem mimo ordinaci: Jak se správně chovat?

Stane se to v supermarketu, v parku nebo v zaplněné kavárně. Náhle uvidíte člověka, kterému svěřujete své nejintimnější tajemství, ale v tento moment nemá na sobě profesionální oblečení a právě vybírá druhou variantu müslisek. Pocit je většinou stejný: směs úzkosti, zmatku a otázky, zda byste měli zamávat, nebo se najednou začít tvářit, že jste ho neviděli. Průběh terapie není jen o tom, co se děje v bezpečí čtyř stěn ordinace, ale i o tom, jak zvládáme realitu venku.

Proč je z těch setkání takové drama?

Možná se vám zdá divné, že obyčejný pozdrav v obchodě vyžaduje celou etiketní příručku. Problém je v tom, že terapeutický vztah is asymetrický vztah, kde jedna strana (terapeut) nese primární odpovědnost za udržení bezpečí a hranic . Terapeut není vaším kamarádem, i když se s ním cítíte velmi blízkí. Tato vzdálenost není projevem chladu, ale nezbytným nástrojem pro efektivní léčbu. Pokud byste začali s terapeutem v cukrárně probírat své problémy, zničený byl by tzv. terapeutický rámec, což může vést k oslabení efektu celé terapie.

Když se hranice rozmažou, může dojít k nebezpečnému jevu. Výzkumy z Masarykovy univerzity ukazují, že nadměrná blízkost mimo ordinaci je jedním z nejčastějších důvodů etických porušení. Může to totiž posilovat závislost klienta na terapeutovi, což je přesný opak toho, co je cílem terapie - tedy vaše autonomie a schopnost stát si za sebou.

Jak se chovat, když se potkáte

Nejlepší pravidlem je jednoduchost: zdvořilost, ale žádná hloubka. Většina zkušených klientů (až 92 % podle průzkumů) volí strategii krátkého, zdvořilého pozdravu a pokračování ve své cestě. Pokud na vás terapeut jen krátce přikývne a nepovzdá se k delší konverzaci, není to proto, že by vás nesnášel nebo vás odmítal. Naopak - právě v ten moment svou práci dělá správně. Chrání vaše soukromí i svou profesionalitu.

Je důležité si uvědomit, že Etický kodex EABP is soubor pravidel pro bodypsychoterapeuty, který explicitně zakazuje vytváření přátelských nebo obchodních vztahů s klienty . Pokud by vás terapeut pozval na večeři nebo začal s vámi probírat osobní věci mimo sezení, je to varovný signál. V jednom konkrétním případě z roku 2020 taková „kamarádství“ vedla k úplnému rozpadu terapie, protože se ztratil profesionální úhel pohledu.

Rozdíly v přístupech: Kdo jak reaguje?

Ne každá terapie je stejná a to se projeví i v tom, jak terapeuti k náhodným setkáním přistupují. Záleží totiž na jejich vzdělání a směru, kterým se řídí. Kognitivně-behaviorální terapeuti bývají velmi explicitní a pravidla kontaktu proberou s klientem hned na začátku. Humanističtější směry mohou být v tomto ohledu volnější, což paradoxně někdy vede k větší zmatenosti klientů.

• Kognitivně-behaviorální přístup: Jasná pravidla, vysoká míra předem domluvených hranic, méně úzkosti z náhodných setkání.
• Humanistický přístup: Flexibilnější hranice, ale častější pocit nejistoty u klientů, jak se v situaci chovat.
• Psychologové pod hlavou České komory psychologů: Striktně dodržují zákaz využívání vztahu k vytváření jiných vazeb (článek 5.3 Etického kodexu).

Co dělat, když se setkání povedlo špatně?

Někdy věci nevyjdou. Možná jste měli pocit, že vás terapeut úplně ignoroval, nebo naopak, že byl až příliš vřeleý. V obou případech existuje jedno jediné správné řešení: probrat to při příštím sezení. Právě tyto „nepohodlné“ momenty jsou zlatým dolem pro terapeutický proces. Pokud terapeut svou reakci s vámi prodiskutuje, může to vést k prohloubení důvěry a lepšímu pochopení toho, jak fungují hranice.

Pokud se však stane, že terapeut na veřejnosti začne probírat detaily vaší terapie, jedná se o závažné etické porušení. V takovém případě není vhodné jen „počkečat o tom v ordinaci“, ale doporučuje se informovat relevantní odborné komory. V roce 2022 takovéto stížnosti vedly k několika disciplinárním řízením, protože ochrana soukromí klienta je absolutním základem profese.

Jak si připravit půdu pro budoucí setkání

Pokud žijete v Olomouci nebo jiném městě, kde se s terapeutem pohybujete v podobných čtvrtích, je nejlepším řešením preventivní rozhovor. Stačí jedna otázka: „Kdybychom se potkali náhodou v obchodě nebo na ulici, jak byste chtěl/a, abychom reagovali?“

Tímto krokem se zbavíte úzkosti z neznáma. Terapeut vám pravděpodobně řekne, že stačí krátký pozdrav. Tímto uznáte jeho existenci jako člověka, ale zároveň potvrdíte, že víte, kde končí role „terapeuty“ a začíná role „privátního občana“. Průzkumy potvrzují, že 95 % klientů, kteří si toto předem vyjasnili, vnímá následná náhodná setkání mnohem klidněji.