Může psychoterapie ublížit? Rizika, vedlejší účinky a jak se před nimi chránit

Často slyšíme, že psychoterapie je bezpečný a efektivní způsob řešení duševních potíží, který pomáhá milionům lidí po celém světě. Představujeme si ji jako klidný prostor, kde si odlehčíme a najdeme odpovědi. Realita je však mnohem složitější. Stejně jako léky proti bolesti mohou způsobit žaludeční vředy nebo antibiotika narušit střevní mikroflóru, i psychoterapie má své „vedlejší účinky“. Není to jen o tom, že by někdy nefungovala - může aktivně ublížit.

V roce 2018 studie publikovaná v odborném časopise Psychoterapie jasně definovala pojem "riziko terapie". Jde o všechny známé potenciálně škodlivé reakce, které se mohou během léčby objevit. Ačkoliv závažné následky jsou vzácné, nejsou mýtem. Klient má právo vědět, že vstupuje do procesu, který zahrnuje určitá rizika. Dnes se podíváme na to, co přesně tato rizika jsou, proč k nim dochází a jak můžete zajistit, aby vaše cesta ke zdraví byla co nejbezpečnější.

Proč může terapie zhoršit váš stav?

Představte si, že máte zlomenou nohu. Pokud ji špatně vyložíte, bolí vás to více a hojí se hůře. V psychoterapii funguje podobný princip. Negativní účinky nejsou obvykle výsledkem jedné chyby, ale kombinací několika faktorů. Mezi hlavní příčiny patří kompetence terapeuta, specifické charakteristiky klienta a dynamika terapeutického vztahu.

Profesionální komunita se shoduje, že největším rizikem je nezkušenost terapeuta. Když terapeut nezná diagnostiku nebo slepě důvěřuje tomu, že jeho oblíbený přístup funguje pro každého, překračuje hranici blahodárnosti. To platí zejména u těžkých diagnóz. Například při těžké depresi je podle článku v Psychiatrie pro praxi (2013) primární léčbou farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba. Psychoterapie zde hraje pouze podpůrnou roli. Pokud by terapeut ignoroval tuto skutečnost a spoléhal se jen na rozhovory, mohl by klientovi vážně uškodit zpoždáním v nasazení život zachraňující medicíny.

Dalším kritickým faktorem je emocionální stres, který terapie sama o sobě plodí. Aby došlo ke změně, musí se klient často konfrontovat s bolestivými vzpomínkami nebo emocemi. Bez dostatečně vytvořeného bezpečného prostředí může tento proces vést k přetížení. Studie NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY PSYCHOTERAPIE (2018) uvádí, že přibližně 5-10 % klientů hlásí výrazné zhoršení stavu během prvních fází terapie. U většiny z nich se situace později obrátí, pokud pokračují v léčbě s kompetentním specialistou, ale počáteční fáze může být velmi náročná.

Závislost na terapeutovi: Neviditelné pouto

Jedním z nejzákeřnějších negativních účinků je vznik závislosti na terapii nebo přímo na osobě terapeuta. Tento jev je považován za nežádoucí a může dlouhodobě paralyzovat schopnost klienta fungovat samostatně. Podle zmíněné studie z roku 2018 vyšší riziko vzniku této závislosti vykazují klienti se závislým osobnostním stylem, ti, kteří mají omezenou sociální oporu, nebo lidé nacházející se v chronickém stavu bez naděje na rychlé zlepšení.

Na sociálních sítích a fórech se stále častěji objevují příběhy lidí, kteří strávili roky v terapii, aniž by se jejich život zásadně změnil. Místo posílení sebevědomí se cítí slabší a potřebují terapeutovu schválenou přítomnost. Toto je varovný signál. Správná terapie by měla mít jasné cílové orientace a směřovat k ukončení, nikoliv k perpetuaci potřeby chodit na sezení.

Rozdíly mezi přístupy: Co je bezpečnější?

Není všechna psychoterapie stejná. Rizika se liší podle toho, jaký přístup terapeut používá a pro jakou indikaci je nasazena. Tradiční medicínský princip „Primum non nocere“ (Napřed neškodit), který známe z chirurgie, platí i zde. Ale zatímco u léků máme jasně definované vedlejší účinky - jako přibírání na váze nebo sexuální dysfunkce u antidepresiv (dle Kappa Praha, 2023) - u psychoterapie jsou rizika méně standardizovaná a obtížněji předvídatelná.

U některých inovativních přístupů, jako je MDMA-assistovaná terapie, která získává na popularitě při léčbě PTSD, jsou vedlejší účinky obvykle mírné (úzkost, bolest hlavy, změny nálady). Prof. Stanislav Milotinský, klinický psycholog a ředitel kliniky Psyon, upozorňuje v rozhovoru pro Rozhlas Wave (2023), že i tyto pokrokové metody vyžadují extrémní opatrnost. Rizika jsou přísně kontrolována v klinickém prostředí, což je velký rozdíl oproti nekontrolovanému rekreačnímu užívání látek. Klíčová je kvalifikace provedení. Špatně provedená expozice traumatu může vést k re-traumatizaci a zhoršení úzkosti, což je vážný etický problém.

Jak poznat, že vám terapie ubližuje?

Je důležité umět rozlišovat mezi „terapeutickou bolestí", která je součástí růstu, a skutečným poškozením. Zde je několik konkrétních příznaků, které by vás měly napovědět, že něco není v pořádku:

• Trvalé zhoršení funkčnosti: Cítíte se horší nejen po sezení, ale tento stav přetrvává dny a týždny. Vaše schopnost pracovat, spát nebo udržovat vztahy se zhoršuje.
• Přehlédnutí somatického onemocnění: Terapeut ignoruje fyzické příznaky, které by mohly signalizovat zdravotní problém vyžadující lékařskou péči, a vše vysvětluje psychosomaticky.
• Manipulace a hranice: Terapeut překračuje profesionální hranice, například sdílení příliš intimních detailů ze svého života, nebo vytváří pocit, že jste „jediný správný pacient".
• Finanční tíseň: Potíže s financováním terapie vedou k úzkosti, která převažuje nad benefity léčby. Pokud se cítíte vyděšený z účtů, terapie vám pravděpodobně nepomáhá.
• Externí faktory: Terapie vede k destabilizaci vašeho okolí, například k rozpadu manželství nebo ztrátě práce, aniž by terapeut pomohl najít stabilizující mechanismy.

Výzkumy ukazují, že věk klienta může hrát roli. Zatímco Saxon et al. (2016) identifikovali vyšší věk jako prediktor negativních účinků, Crawford et al. (2016) zjistili opak. To naznačuje, že rizika jsou komplexní a individuální. Leitner et al. (2012) naznačují další faktory, ale konkrétní vztahy nejsou plně prokázány. Důležité je tedy sledovat vlastní reakce, ne obecná pravidla.

Monitoring a prevence: Jak se chránit

Od roku 2022 zahájila Česká psychologická společnost pilotní projekt pro standardizaci hlášení negativních účinků psychoterapie. Cílem je plná implementace do konce roku 2024. Tento krok reaguje na realitu, kdy v České republice chybí jednotný systém monitorování. Podle analýzy Českou lékařskou komorou z roku 2022 pouze 15 % terapeutů systematicky monitoruje potenciální zhoršení stavu klienta.

Pro klienty je klíčové žádat o transparentnost. Před zahájením terapie byste měli dostat plnou informaci o možných rizicích. Konkrétní příklady by měly zahrnovat věty jako: „Terapie může dočasně zhoršit emocionální stav“ nebo „Může otevřít zranitelné oblasti bez okamžitého řešení". Etický kodex České psychologické společnosti a České lékařské komory vyžaduje dokumentaci všech významných změn v klinickém stavu.

Doporučuje se využívat standardizované nástroje pro monitorování. Outcome Rating Scale (ORS) je jeden z takových nástrojů, který umožňuje detekovat zhoršení u 5-7 % klientů již během prvních 12 sezení. Pokud váš terapeut nepoužívá žádné metriky k hodnocení pokroku, je to červená vlajka. Výzkumný tým na Masarykově univerzitě v Brně vyvíjí digitální nástroj pro monitoring v reálném čase, což by mělo situaci v budoucnu zlepšit.