Krizové plánování v terapii: Co dělat při akutním zhoršení stavu

Stav, kdy se všechno zhroutí - kdy už nevíte, kdo jste, co cítíte, nebo jak se udržet naživu - není vzácný. V České republice každý šestý obyvatel zažije v průběhu života akutní duševní krizi. A když se to stane, krizové plánování může být to jediné, co vás zachrání. Nejde o nějaký dokument na police, který si terapeut někdy vytiskne a zapomene. Je to živý, osobní nástroj, který vám dává kontrolu, když ji máte nejvíc potřebu.

Co je vlastně krizový plán a proč ho vůbec potřebujete?

Krizový plán je předem připravený návod, jak se chovat, když se vaše duševní stav začne rychle zhoršovat. Nejde o to, abyste se vyhnuli krizi - to není možné. Ale jde o to, abyste věděli, co dělat, když se před vámi otevře propast. V Česku je to podle zákona č. 240/2000 Sb. součástí systému krizového řízení. Ale zatím ho používá jen 38 % terapeutů. To znamená, že většina lidí projde akutní krizí bez předem vytvořeného plánu. A to je jako jít na horu bez mapy - můžete to zvládnout, ale riziko ztráty je obrovské.

Podle průzkumu Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého z roku 2021 byly krizové plány implementovány v 63 % specializovaných ambulancí. Ale v běžných psychoterapeutických praxích? Pouze v 22 %. To je strašná mezera. A přitom 87 % odborníků na duševní zdraví tvrdí, že bez tohoto plánu není bezpečná terapie.

Co musí krizový plán obsahovat? Sedm klíčových prvků

Neexistuje jediný správný způsob, jak krizový plán vytvořit. Ale existují věci, které musí být v každém plánu. Podle metodiky Hasičského záchranného sboru (HZS ČR) z roku 2019 má každý individuální plán obsahovat minimálně sedm prvků:

• Výstražné signály - co vás upozorní, že se blíží krize? Je to nespavost, úplná bezvýznamnost, náhlý výbuch vzteku, nebo jen to, že se vám nechce odpovídat na zprávy? Zapište to. Konkrétně. Ne „cítím se špatně“, ale „při každém třetím zprávě od přítele se cítím, že mě někdo nenávidí, a chci zhasnout všechno«.
• Seznam kontaktů - koho zavoláte, když už nevíte, kam jít? Terapeut? Přítel? Rodiče? Nezapomeňte na telefonní čísla a i alternativní kontakty. Někdo z těchto lidí může být v krizi nezastupitelný.
• Léky a dávkování - když se vám hlava točí, nebudete si pamatovat, co a kdy. Zapište názvy, dávky, čas příjmu. I to, co se má dělat, když přijde záchranná služba.
• Strategie pro seberegulaci - co vás uklidní? Dýchání? Přečíst si starou zprávu od přítele? Poslechnout si konkrétní píseň? Napište to. A pak to vyzkoušejte, když jste v klidu. Ne v krizi.
• Bezpečné místo - kde se můžete vrhnout, když se všechno zhroutí? U domova? U přítele? V kanceláři? Místo, kde jste bezpeční, kde vás nikdo nezatlačí, nevykřičí, nevyhodí.
• Profesionální kontakty - kdo je vaše linka na zdravotnickou pomoc? Psychiatr? Krizová linka? Ambulance? Uveďte čísla, adresy, otevírací dobu. A přidejte i to, co se dělá, když je linka zablokovaná.
• Postup při ztrátě kontroly - co když už nevíte, kdo jste, kde jste, co děláte? Jak se dostanete do nemocnice? Kdo vás doprovází? Kdo vás může představit zdravotníkům, když nemůžete mluvit?

Tyto body nejsou doporučení. Jsou základ. Bez nich je plán jen papír.

Digitální pomůcka: Aplikace „Bezpečný plán“

V roce 2018 byla vyvinuta aplikace „Bezpečný plán“ Ústavem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Je to jednoduchá, ale mocná věc. Můžete si do ní vložit svůj plán, přidat kontakty, nastavit tísňové volání na Linku důvěry (116 123) jedním kliknutím. Aplikace funguje i offline, má šifrování AES-256 a je kompatibilní s Androidem 8.0+ a iOS 12+.

Na Trustpilot má 4,3/5 z 342 recenzí. Lidé ji chválí za jednoduchost - 78 % recenzí to zmiňuje. Ale kritika je taky oprávněná: 45 % negativních recenzí říká, že aplikace nefunguje dobře bez internetu. To je problém. Když jste v krizi, nemusíte mít přístup k síti. Aplikace je nástroj, ne řešení. Ale pokud ji používáte, musíte mít i papírovou kopii.

Porovnání s jinými zeměmi: Co děláme jinak?

V Německu fungují krizová centra - budovy, kde je 24 hodin denně odborník na místě. Zřízení jednoho takového centra stojí průměrně 250 000 EUR. V Česku se to řeší jinak. Místo toho, abychom stavěli budovy, investujeme do lidí a technologie. Průměrné náklady na jednoho klienta ročně jsou 15 000 Kč. To je o 95 % levnější.

Ve srovnání s Polskem, kde krizový plán není povinný pro žádného klienta, v Česku je doporučený. A to je důležité. Flexibilita je naší silou. Plán se přizpůsobuje vám, ne vy jemu. Podle studie Univerzity Karlovy z roku 2023 to zvýšilo spokojenost klientů o 37 % oproti standardizovaným systémům.

Ale máme i slabou stránku. Není tu centrální databáze krizových plánů. Když se přesunete z Prahy do Ostravy, vaše dokumentace se neobjeví v nové ambulanci. To způsobilo 12 % zpoždění v akutní pomoci podle Ministerstva zdravotnictví z roku 2022. To znamená, že někdo může zemřet, protože nikdo nevěděl, co mu dávat.

Kdo to vlastně vytváří a jak to funguje?

Ne každý terapeut může vytvořit krizový plán. Podle školicího programu Ústavu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví z roku 2022 je potřeba absolvovat 40 hodin teorie a 60 hodin praxe. Průměrná doba na vytvoření prvního plánu je 90 minut. A pak ho musíte aktualizovat každé 3 měsíce - to trvá 30 minut na schůzce.

Hlavní chyba? Identifikace výstražných signálů. Studie Fakulty zdravotnických věd UP Olomouc z roku 2021 ukázala, že 35 % terapeutů špatně interpretuje příznaky. Někdo si myslí, že „nechci jíst“ je jen náladový výkyv. Ale pro někoho to je první znamení, že se blíží krize.

Na pomoc přichází Národní poradenské centrum pro krizové řízení - zřízené Ministerstvem zdravotnictví v roce 2019. Poskytuje 24/7 podporu pro terapeuty. Pokud nevíte, co dělat, můžete zavolat. Není to pro klienty. Je to pro vás - terapeuty - kteří potřebují pomoc, když se všechno rozpadá.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na Redditu uživatel „AnxietníTerapie“ píše: „Krize mě poprvé zachránil můj krizový plán, když jsem měl panický útok v práci. Kontaktování mého terapeuta a použití technik dýchání z plánu zabránilo hospitalizaci.“

Na druhé straně uživatelka „Deprese2023“ na Facebooku stěžuje: „Můj terapeut mi sestavil krizový plán, ale nikdo z kontaktů v něm uvedených nebyl dosažitelný, když jsem ho potřebovala v 3 ráno.“

Průzkum Nadace pro duševní zdraví z roku 2022 ukázal: 68 % klientů hodnotí plány jako užitečné. Ale 22 % říká, že plán nebyl aktualizován. A 10 % říká, že ho v krizi vůbec nepoužili. Proč? Protože nevěděli, co dělat. Nebo protože se jim někdo zavěsil na telefonu.

Co se bude dít v budoucnosti?

Od 1. ledna 2025 bude krizové plánování povinné pro všechny klienty s vysokým rizikem sebevražedného jednání. Od konce roku 2026 bude fungovat národní registr krizových plánů. A od roku 2027 bude potřeba certifikace pro terapeuty.

Pilotní projekt „Digitální krizový plán“ se spustil 15. února 2023 v pěti regionech. Měl by být rozšířen na celou ČR do konce roku 2024. To znamená, že vaše plány budou přístupné i v jiné nemocnici, pokud to budete potřebovat.

Problém? Chybí 1 240 klinických psychologů specializovaných na krizové řízení. To je 38 % nedostatek. A zdravotní pojišťovny hradí až 80 % nákladů. To je dobře. Ale pokud nebude dost lidí, kdo to bude dělat, bude to jen papír.

Co máte dělat teď?

Nečekáte, až se vám zhorší. Nečekáte, až vás někdo požádá. Pokud jste v terapii, řekněte svému terapeutovi: „Chci vytvořit krizový plán.“ Neříkejte „možná někdy“. Řekněte to teď. A pak se ho zeptejte: „Kde mám ten plán uložený? Kdo ho zná? Kdo ho může předat, když budu nemoci?“

Pokud jste klient, ale ještě jste v terapii nebyli - nečekáte na „dobrý den“. Pokud se cítíte, že se vám něco může zhoršit - už teď začněte. Najděte terapeuta, který ví, co dělá. A pak se zeptejte: „Můžeme vytvořit krizový plán?“

Nejde o to, že byste měli být „připravení na smrt“. Jde o to, že byste měli mít možnost říct: „Jsem tady. A já vím, co dělat.“