Smrt blízkého člověka není jen bolest. Je to zemětřesení, které rozmetá každý den, každý návyk, každou naději. Mnozí si myslí, že truchlení je něco, co se samo vyřeší časem. Ale když se člověk ocitne v prvních dnech po úmrtí - když nemůže spát, když se cítí jako mrtvý živý, když každý zvuk nebo pach připomíná tu, která už není - čas nestojí. A často ani nepomáhá.
Co je krizová intervence a proč je to jiné než psychotherapie
Krizová intervence po ztrátě blízkého není dlouhodobá léčba. Není to rozhovor o dětství nebo o tom, proč jste se vždy cítili nejistě. Je to okamžitá pomoc, která vás vezme za ruku, když už nemáte sílu stát na vlastních nohách. Je to jako záchranný vest, který vám hodí někdo, když plavete v bouři.
Podle zákona č. 108/2008 Sb. je krizová pomoc služba, která se poskytuje, když člověk nemůže svou situaci vyřešit sám. A smrt blízkého je jedna z největších krizí, které člověk může zažít. Není důležité, jestli jste ztratili manžela, dítě, rodiče nebo přítele. Důležité je, že pro vás to znamená konec světa, ve kterém jste žili.
Na rozdíl od psychotherapie, která se zaměřuje na hluboké vzorce chování a minulost, krizová intervence pracuje s tím, co je právě teď. Co vás dnes drží na nohách? Kdo vás může přivést k lékům? Kdo vás vezme k lékaři, když jste příliš zmatení? Kdo vás poslechne, když se rozpláčete na telefonu v 3 hodiny ráno?
Kdo potřebuje krizovou intervenci a kdy
Největší potřeba je v prvních šesti týdnech po úmrtí. V tomto období se lidé často ocitnou v stavu, kdy nevědí, co dělat. Nemohou se rozhodnout, kdy a jak oznámit smrt rodině. Nevědí, co s majetkem, s pohřbem, s dětmi. Někteří začnou mít sebevražedné myšlenky. Jiní se stáhnou do úplného odmítání reality - jako by se mohli probudit a zjistit, že to všechno byl sen.
Největší riziko mají lidé, kteří:
- ztratili dítě - to je jedna z nejtraumatictějších ztrát, kterou člověk může zažít
- ztratili někoho na sebevraždu - zde se přidává pocit vině, otázky, proč?
- jsou starší a nemají jiné rodinné podpory
- jsou samotní, bez přátel nebo rodiny, která by jim pomohla
- měli s mrtvým nesplněné vztahy - zůstává zbytek neřešených věcí
Nejde o to, jestli jste „dost silní“ nebo „dobře se držíte“. Krizová intervence není pro ty, kteří „potřebují pomoc“. Je pro ty, kteří ji potřebují hned.
Jak vypadá krizová intervence v praxi
Když zavoláte na krizovou linku 116 123, odpoví vám odborník, který má zkušenosti se ztrátou. Neřekne vám: „To je normální.“ Neřekne: „Čas to vyléčí.“ Řekne: „Jsem tady. Co se právě děje?“
První setkání trvá obvykle 60-90 minut. Může být telefonicky, nebo osobně, pokud je to bezpečné. Cílem není vás „vyléčit“. Cílem je:
- Zastavit nebezpečné chování - například přestat jíst, přestat spát, začít užívat alkohol nebo léky
- Umožnit vám vyjádřit to, co se vám nedaří říct nikomu
- Pomoci vám najít bezpečné místo - kde můžete být, když vás přepne bolest
- Navázat kontakt s dalšími službami - pokud potřebujete psychologa, lékaře, sociálního pracovníka
Obvykle stačí 1 až 6 setkání. To není málo. To je dost, abyste se znovu naučili dýchat.
Proč rodinná krizová terapie je revoluce
Tradiční přístup pracoval s jednotlivcem. Ale když zemře matka, neztratila ji jen dcera. Ztratila ji otec, bratr, babička, sestra. Každý z nich truchlí jinak. Někdo se zavře. Někdo se rozčílí. Někdo se stane „silným“ a musí všechno řešit. A tak se rodina rozpadá - ne proto, že se neváží, ale proto, že neví, jak spolu mluvit.
Poradna Vigvam vyvinula v roce 2018 model krizové terapie pro celou rodinu. To znamená: všichni přijdou do jedné místnosti. Všichni jsou přítomni. Nejstarší, nejmladší, všichni. Setkání začíná a končí jako rodina. Ale v prostředku si každý může promluvit s odborníkem samotný. Někdo řekne: „Nemůžu se dívat na jeho oblek.“ Někdo: „Myslím, že to byla chyba, že jsem ho nevzal na lékaře.“ Někdo: „Nechci, abychom tohle všechno měli.“
Podle interních dat Vigvamu byl tento přístup použit u 157 rodin do roku 2022. Výsledek? Rodiny se nevzdály. Naučily se mluvit. A i když bolest zůstala, už nebyla samotná.
Kde najít pomoc v Česku
V Česku je krizová pomoc k dispozici, ale není rovnoměrně dostupná. V Praze, Brně nebo Ostravě máte šanci najít specializovanou poradnu. V malých městech a na venkově je často jen linka 116 123.
Nejznámější služby:
- Linka bezpečí 116 123 - 24hodinová bezplatná linka, která poskytuje okamžitou podporu. V roce 2022 jí využilo 1 245 lidí po ztrátě blízkého. 68 % jich řeklo, že jim to pomohlo.
- Poradna Vigvam - jediná organizace v Česku s potvrzeným rodinným modelem krizové terapie. Pracuje v Praze, Brně, Olomouci a dalších městech.
- Ambulantní krizová centra - jsou většinou při městských úřadech nebo nemocnicích. Kvalita se liší. Některá jsou dobře vybavená, jiná mají jen jednoho pracovníka na desítky případů.
Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2022 ukazují, že bylo poskytnuto 38 452 případů krizové pomoci, z nichž 23 % souviselo se ztrátou blízkého. To je 8 844 lidí. Ale odhadovaná potřeba je 185 000 ročně. Znamená to, že jen 42 % lidí, kteří potřebují pomoc, ji dostanou.
Co nefunguje a proč
Není to jen o penězích. Je to o tom, že mnozí sociální pracovníci nejsou vycvičení na práci se smrtí. Průzkum Českého spolku pro psychosociální pomoc z roku 2022 ukázal, že pouze 37 % z nich prošlo specializovaným školením.
Uživatelé často stěžují na dvě věci:
- Nedostatečná znalost specifických forem truchlení - například jak se chovat, když zemřelo dítě, nebo když jde o sebevraždu
- Nedostatečná empatie - někdo řekne: „Vím, jak se cítíte.“ A pak vás odkáže na brožurku.
Profesorka Marie Baštecká z Univerzity Hradec Králové říká, že rodinný přístup je „významný krok vpřed“. Ale profesor Jan Špatének z Univerzity Karlovy upozorňuje: „Klasické přístupy často podceňují komplexnost truchlení.“
Naše systémy stále pracují s myšlenkou, že truchlení je „něco, co se překoná“. Ale truchlení není problém, který se řeší. Je to změna identity. A to se neřeší za pět setkání. To se žije.
Co se děje v roce 2025
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „Podpora v truchlení“ s rozpočtem 15,7 milionu Kč. Cílem je podpořit 12 regionálních poraden, zejména pro lidi, kteří ztratili blízkého kvůli COVID-19.
Ministryně Jana Maláčová oznámila v prosinci 2022, že do roku 2025 se financování krizových služeb zvýší o 25 %. Cíl: pokrýt 75 % potřeby.
Ale kvalita není jen o penězích. Je to o tom, aby každý pracovník věděl, jak se chovat, když mu někdo řekne: „Můj syn se zabil včera.“ Neříct: „To je špatné.“ Ale říct: „Pojďme to zkusit zvládnout spolu.“
V Olomouci, kde žiji, máme jednu dobré poradnu. Ale v Kroměříži, Šternberku nebo Zlíně je to jinak. Lidé zůstávají sami. A většina z nich se nikdy neozve. Protože si myslí, že „to je normální“.
Co můžete udělat teď
Nečekáte, až vás někdo zavolá. Nečekáte, až se vám někdo zeptá, jak se máte. Když jste v krizi, nemáte sílu hledat pomoc. Ale někdo jiný ano.
Je-li někdo, koho znáte, nedávno ztratil blízkého, neříkejte: „Vím, jak se cítíš.“
Řekněte:
- „Chci být tady. Můžu ti přinést jídlo?“
- „Chceš, abych s tebou zavolal na linku 116 123?“
- „Nemusíš mluvit. Jen si sedneme.“
Neříkejte: „Čas to vyléčí.“
Řekněte: „Bude to těžké. A není to špatné, že to je těžké.“
Největší pomoc, kterou můžete dát, je nechat člověka být, jaký je. Bez rady. Bez útěchy. Bez toho, aby musel být silný.