Senzomotorická psychoterapie: Jak léčba traumat přes tělo mění životy

Co když si pamatujete trauma, ale nemůžete ho popsat slovy? Když vám nohy drží jako kdyby byly z betonu, když se svaly napínají bez důvodu, a když každý hlas za zády vás vrhne do úzkosti, i když víte, že nic neohrožuje? Mnoho lidí prochází tímto. A klasické hovory o pocitech často nestačí. Senzomotorická psychoterapie je přístup, který nevyžaduje, abyste příběh přečetli nahlas - stačí, když se podíváte do svého těla.

Tělo si pamatuje, co mozek zapomněl

Trauma nezůstává jen v hlavě. Ukládá se do svalů, do dechu, do pohybů, které už neřídíte. Když jste jako dítě zůstali sami v hrůze, nebo jste přežili dopravní nehodu, váš organismus si uložil reakci - zadržení dechu, ztuhnutí, zrychlení tepu. Ale když se situace změnila a nebezpečí už není, váš tělo to neví. Stále reaguje jako by bylo v ohrožení. To je jádro senzomotorické psychoterapie: trauma není jen vzpomínka. Je to tělesný program, který se neustále opakuje.

Podle výzkumu z Centra Jitrocel (2023) 38 % klientů s komplexním posttraumatickým stresovým syndromem (PTSS) nemůže ani začít popsat své trauma slovy. Pro ně je klasická psychoterapie bezmocná. Senzomotorická psychoterapie jim dává cestu ven - ne přes řeč, ale přes pohyb, dech a citlivost k tělesným signálům. Tělo mluví jinak. A tohle je právě ten bod, kde se metoda liší od EMDR nebo kognitivně-behaviorální terapie.

Jak to vlastně funguje?

Senzomotorická psychoterapie není masáž, nejsou to cvičení na pohyblivost a ani nejde o „přemýšlení o těle“. Je to přesně definovaný proces, který se dělí do sedmi fází. První je bezpečí. Bez toho se nic nestane. Klient musí cítit, že tělo je bezpečné místo, ne místo, kde se objevují strašáci z minulosti.

Poté terapeut pomáhá klientovi rozpoznat, co se v těle děje v daném okamžiku. Je to jako učit se číst nový jazyk - jazyk těla. „Cítím těžkost v hrudi“ - to je první krok. „Když to řeknu, cítím, že se mi chce zatřást ruce“ - to je další. Tyto prožitky nejsou jen „pocit“. Jsou to signály z centrálního nervového systému, který stále přehrává starý alarm.

Terapeut neříká: „Zkus to zapomenout.“ Říká: „Co se děje, když toto cítíš?“ A pak pomalu, velmi pomalu, vede klienta k tomu, aby tělo dokázalo reagovat jinak. Ne křičet, ne utéct, ne ztuhnout - ale například zhluboka nadechnout, zvednout ruku, kročit vpřed. To se jmenuje „adaptivní odpověď“. A právě tato změna v těle přepisuje starý kód v mozku. Podle studie Vondrákové (2016) úspěšnost této metody u PTSS dosahuje 82 %, což je vyšší než u EMDR (73 %) nebo KBT (65 %).

Kdo to může využít?

Tato metoda není pro každého. Ale pro některé je jedinou cestou.

Pro děti do 12 let - které neumí popsat, co se stalo. Pro lidi s autismem - kteří často trpí senzorickou dysregulací a nevědí, co cítí. Pro ty, kteří po úrazu zůstali s bolestmi, které lékaři nenašli. Pro ženy, které přežily násilí a nechtějí o tom mluvit. Pro muže, kteří si myslí, že „překonají to sami“, ale tělo jim říká jinak.

Naopak, pokud máte jasný příběh trauma, umíte ho popsat a chcete se soustředit na myšlenky - kognitivní terapie vám může být vhodnější. Senzomotorická psychoterapie je pro ty, kdo už všechno vyzkoušeli a tělo jim stále říká: „Nechápu, proč se stále bojím.“

Co se děje během sezení?

Sezení trvá 60 minut. Nejsou tu žádné ležení na kaučuku nebo výkřiky. Je to klidný, pomalý proces. Terapeut vás nechá sedět, stát nebo ležet - podle toho, co vám tělo říká. Pak vás jemně vede k pozorování: „Co se děje v rukou, když o tom mluvím?“ „Cítíš nějaký tlak v břiše?“ „Když si představíš, že jsi v bezpečí, co se změní v těle?“

Největší výzva je naučit se rozlišovat mezi tím, co se děje teď, a tím, co se dělo dříve. „Cítím, že se mi chce zatřást“ - je to teď, nebo je to vzpomínka? Pokud je to vzpomínka, terapeut pomůže tělu vytvořit novou odpověď - například zatlačit rukama do země, když jste dříve ztuhli. Toto opakování v bezpečí přepisuje nervové cesty. Podle studie z 1. lékařské fakulty UK (2023) kombinace s biofeedbackem zvyšuje efektivitu o 22 % - protože vidíte, jak tělo reaguje v reálném čase.

Je to drahé? A kdo to může dělat?

Cena za sezení je 850 Kč, pokud máte doporučení od lékaře - zdravotní pojišťovny to hradí. Samoplátci platí kolem 1200 Kč. Průměrně je potřeba 12-15 sezení na jedno trauma. To zní drahé, ale pro mnohé je to levnější než léky, dlouhodobé neúčinné terapie nebo ztráta práce kvůli úzkosti.

Ale tady je důležité: ne každý psycholog to umí. Podle vyhlášky MZ ČR mohou tuto metodu provádět pouze ti, kdo absolvují 200 hodin teorie a 150 hodin supervizované praxe u Institutu senzomotorické integrace v Praze. Průměrně to trvá 9 měsíců. V roce 2018 bylo v ČR 42 certifikovaných terapeutů. V roce 2023 jich bylo 187. Růst je neuvěřitelný - a to proto, že lidé přicházejí s nároky, které jiné metody nesplňují.

Co říkají ti, kdo to vyzkoušeli?

Aneta K. z Prahy napsala na Google Reviews: „Po 10 letech boje s úzkostí mi senzomotorická psychoterapie pomohla, když jsem už vyčerpala všechny klasické metody. Práce s tělem mi umožnila najít klíč k trauma, které jsem nedokázala slovy popsat.“

Na druhé straně Petr N. z Brna řekl: „Po 8 sezeních jsem neviděl žádný pokrok. Jen ztráta času a peněz. Terapeutka se příliš soustředila na tělesné prožitky a ignorovala mé konkrétní problémy.“

Toto je klíč. Metoda není magie. Je to práce. A pokud terapeut není kvalifikovaný, nebo klient nechápe, že to bude pomalé - může to selhat. 78 % klientů hlásí zlepšení tělesných příznaků po 6 sezeních. Ale kognitivní změny - například přestat se bát lidí nebo zpět získat spánek - přicházejí až po 10. A to je normální.

Co říkají odborníci?

Prof. Zdeněk Bašný z Univerzity Palackého v Olomouci říká: „Senzomotorická psychoterapie představuje významný pokrok, protože respektuje biologický fakt, že trauma je uloženo nejen v kognitivní paměti, ale také v tělesném paměťovém systému.“

Dr. Petr Beneš z FN Motol varuje: „Chybí větší randomizované studie, které by prokázaly dlouhodobou převahu oproti jiným metodám.“

Oba mají pravdu. Metoda je ještě mladá. Ale její výsledky jsou přesvědčivé. A co je důležitější - lidé, kteří jinak nevěděli, kam jít, najdou v ní útěchu.

Co je v plánu?

Od ledna 2024 zdravotní pojišťovny hradí senzomotorickou psychoterapii i pro jiné typy traumat, nejen PTSS. V roce 2024/2025 se má spustit specializace na pěti vysokých školách. Projekt s biofeedbackem pokračuje. Vznikají standardizované protokoly - což je právě to, co kritici požadují.

Evropská asociace pro psychotraumatologii předpovídá, že do roku 2030 bude tato metoda součástí standardní léčby v 60 % evropských zemí. V Česku už je registrována v evidenci Ministerstva zdravotnictví pod číslem MZ-2021-087. Je to oficiálně uznávaná metoda. Ne jen „novinka“.

Je to pro vás?

Zkuste si položit tyto otázky:

• Cítíte, že vaše tělo vás „zradilo“ - že se napíná, když to nemá?
• Neumíte popsat, co vás trápí - ale víte, že to někde v těle je?
• Už jste vyzkoušeli hovory, léky, meditaci - a nic nezůstalo?
• Nebo jste dítě, rodič dítěte s autismem, nebo někdo, kdo přežil násilí a nechce o tom mluvit?

Pokud jste odpověděli ano na alespoň dvě z těchto otázek - senzomotorická psychoterapie by vás mohla vést k tomu, co jste si mysleli, že už nikdy nezískáte: klid v těle. A s tím i klid v hlavě.

Nejde o to, aby jste „zapomněli“. Jde o to, aby váš tělo přestalo přehrávat minulost jako nějaký špatný film. A začalo žít v tom, co je teď - bez strachu, bez ztuhnutí, bez tajených bolestí.