První konzultace s terapeutem není jako návštěva u lékaře, kde ti řeknou, co ti chybí, a dají lék. Je to spíš první rozhovor s někým, kdo se snaží pochopit, co tě trápí, a jestli můžeš s ním dál pokračovat. Mnoho lidí se před ní bojí. Co když nebudu umět říct, co mi je? Co když mi to nepomůže hned? Co když mě nechápe? Všechny ty otázky jsou úplně normální. A většina z nich se vyřeší už během prvních padesáti minut.
Co se vlastně děje na první konzultaci?
Nejde o diagnostiku, nejde o vyšetření a ani o to, abys měl všechno v hlavě seřazené jako v knize. Jde o to, abyste se oba seznámili. Terapeut ti představí, jak pracuje, jaké metody používá a jak vypadá běžné sezení. Ty mu řekneš, proč jsi přišel. Ať už je to „mám úzkost“, „nemůžu spát“, „cítím se prázdný“ nebo prostě „něco je špatně, ale nevím co“. Neexistuje správná odpověď. Většina lidí přijde s tím, že neví přesně, co je problém. A to je v pořádku. Právě proto se na terapii chodí.
Terapeut ti položí otázky. Ne jako soudce, ale jako někdo, kdo chce slyšet. „Co tě trápí nejvíc?“, „Když se to stane, co se děje v těle?“, „Máš někoho, s kým o tom můžeš mluvit?“, „Co bys chtěl změnit?“ Ty otázky nejsou na to, aby tě zkontrolovaly. Jsou na to, aby ti pomohly najít cestu.
Ve většině případů se první konzultace protáhne na 60 až 90 minut. Je to dost času na to, abys se uvolnil, abys mohl přiznat něco, co jsi nikdy nikomu neřekl. A nebo na to, abys zjistil, že tě terapeut nechápe - a to je taky důležité.
Co nečekat od prvního sezení
Nečekáš, že ti terapeut řekne, jak máš žít. Nečekáš, že ti vymyslí plán, jak změnit celý svůj život do týdne. Nečekáš, že ti řekne „to je ten problém“ a hned budeš cítit úlevu. To se nestane. Terapie není zázrak. Je to proces. A první setkání je jen začátek.
Nečekáš, že ti terapeut dá rady jako přítel. Neřekne ti: „Přestaň s tím“ nebo „Změň to“. To by nebyla terapie, to by byl pokyn. Terapeut ti pomáhá pochopit, proč to děláš, proč to cítíš, proč to opakuješ. A až pak můžeš rozhodnout, co chceš změnit.
Podle průzkumu z kliniky Psymed z roku 2023 má 31 % lidí po první konzultaci pocit, že „nic se nezměnilo“ - a to je normální. Většina lidí začíná cítit úlevu až o týden nebo dva později, když si přečtou, co si zapsali, nebo když si v hlavě přehrají, co řekli. To, že se nic nezměnilo hned, neznamená, že se nic nestane.
Co si připravit před sezením
Nemusíš psát eseji. Nemusíš si připravovat seznam problémů. Ale můžeš si dát pár minut před tím, abys se zamyslel.
- Co tě trápí nejvíc? Ne ten nejhorší den, ale ten stálý, nepříjemný pocit, který ti nechává odpočinek.
- Co se děje v těle, když se to projeví? Těžká hlava? Zrychlený pulz? Ztuhlost v hrudi?
- Kdy to začalo? Bylo něco, co se změnilo - práce, vztah, ztráta, přestěhování?
- Co bys chtěl mít jinak za půl roku? Ne „být šťastný“, ale třeba „mít odpočinek večer“ nebo „nevyhýbat se lidem“.
Nebo si prostě řekni: „Nevím.“ To je taky odpověď. A terapeut to ví. On nečeká, že budeš mít všechno seřazené. On čeká, že budeš upřímný. A to je všechno, co potřebuje.
Co když mě terapeut nechápe?
Ne každý terapeut je pro každého. A to je v pořádku. Podle dat z terapio.cz z roku 2023 18 % lidí ukončí spolupráci už po prvním sezení - a to není selhání. Je to výběr. Když ti terapeut řekne věci, které ti neříkají nic, nebo když cítíš, že ti nechápe, nebo když tě slyší jen jako „případ“, ne jako člověka - můžeš jít pryč. Nejsi povinen to dělat s ním.
Je to jako vztah. Někdy se prostě nesedíte. Není to tvoje vina. Není to jeho vina. Je to jen fakt. A podle PhDr. Jeronýma Klimeše, kterého cituje zkola.cz, „dobrého psychologa, tzn. s kterým si budete rozumět, pravděpodobně nenajdete na první pokus“. To je normální. Většina lidí potřebuje dvě až tři setkání, než se rozhodnou, zda budou pokračovat.
Co se liší mezi různými přístupy?
Když se díváš na terapeuty, můžeš narazit na různé názvy: kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, gestalt, humanistická. Co to znamená?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování. Pokud se bojíš lidí, KBT ti pomůže rozpoznat, jaké myšlenky tě to vlastně blokují - třeba „všichni se na mě smějí“ - a naučí tě je překonávat. Je to praktické, zaměřené na dnešek a na to, co můžeš dělat hned.
Psychodynamická terapie se dívá hlouběji - na dětství, na vztahy s rodiči, na minulé zranění. Pokud se cítíš prázdný, ale nevíš proč, může to být kvůli něčemu, co se stalo před dvaceti lety. Tady se pracuje pomalu, ale hluboce.
Gestalt terapie se dívá na to, co se děje právě teď. Co cítíš v těle, když mluvíš o tomto? Co se děje v pokoji? Co říkáš, ale neříkáš? Je to intenzivní a často nečekané.
Nejde o to, který přístup je „lepší“. Jde o to, který ti sedí. Někdo potřebuje jasný plán, někdo potřebuje prostor, aby se vyjádřil. Terapeut ti v první konzultaci řekne, jak pracuje. Slušný terapeut ti řekne i, že když tě to nezajímá, může ti doporučit někoho jiného.
Ceny a možnosti v Česku
V České republice se cena za jedno sezení pohybuje mezi 800 a 2500 korunami. Záleží na zkušenostech terapeuta, na místě (Praha je dražší než Olomouc) a na tom, jestli je to individuální nebo skupinová terapie.
Online terapie je levnější - 500 až 1800 Kč za hodinu. Je to výhodné, pokud máš problém s cestováním, nebo pokud žiješ mimo velké město. Mnoho terapeutů dnes nabízí videohovory přes Zoom nebo specializované platformy. A pokud jsi student nebo máš nízký příjem, některé centra nabízejí snížené ceny nebo platební plány.
Proč to dělat? A proč teď?
Podle Ministerstva zdravotnictví se počet lidí, kteří chodí k terapeutovi, v Česku zvýšil o 37 % od roku 2019. Největší nárůst je mezi lidmi 18-30 let. Lidé už nečekají, až jim zlomí zub, nebo až se rozpadne vztah. Chcí se udržet. Chcí mít lepší spánek. Chcí mít víc energie. Chcí být s sebou v klidu.
Je to jako preventivní prohlídka. Když chodíš k zubaři, nečekáš, až ti zub vypadne. A když chodíš k terapeutovi, nečekáš, až tě zlomí život. Můžeš jít i jen proto, že se cítíš „trochu mimo“. A to je v pořádku. Více než 65 % lidí, kteří dnes začínají terapii, přichází kvůli zlepšení kvality života - ne kvůli krizi.
První konzultace je jen krok. Ne závazek. Ne záruka. Jen začátek. A ten krok je ten nejtěžší. Když ho uděláš, zbytek už jde sám. Můžeš se vrátit, můžeš se rozhodnout, že to není pro tebe. Ale alespoň jsi to zkusil. A to je víc, než dělá většina lidí.