Říct někomu, že má problém se závislostí, je jedna z nejtěžších věcí, které můžete udělat. Ne proto, že byste nevěděli, co říct, ale protože víte, že to může skončit křikem, pláčem, lžemi nebo úplným odmítnutím. A přesto - pokud se o to pokusíte správně, může to být první krok k tomu, že se vaše blízká osoba rozhodne hledat pomoc.
Neříkejte: „Jsi alkoholik“
Když řeknete „Jsi alkoholik“ nebo „Jsi závislý“, vaše blízká osoba nevnímá vaše obavy. Vnímá nálepku. A nálepky vyvolávají obrannou reakci. Podle psychoterapeutky Zdeňky Košatecké, která pracuje s rodinami závislých už více než 15 let, „když ukazujete na závislost, člověk se automaticky obrání“. Nejde o to, že je zlý nebo tvrdohlavý. Je to přirozená psychologická reakce na stigmatizaci.Místo toho používejte neutrální jazyk: „Člověk se závislostí na alkoholu“ nebo „Někdo, kdo má problém s drogami“. Toto není jen otázka politické správnosti. Je to strategie. Podle průzkumu Českého společenství pro závislosti z roku 2022 92 % závislých lidí říká, že stigmatizace je hlavním důvodem, proč nejdou k lékaři. Když se cítí odsouzení, nechtějí pomoci - chtějí být nevidění.
Neříkejte „Ty jsi...“ - říkejte „Mně dělá starosti...“
Zkusíte to někdy říct: „Ty jsi přišel domů opilý a zničil jsi nábytek?“ Nebo: „Ty jsi zapomněl na narozeniny dítěte?“Co se stane? Většinou: „Není to pravda!“ nebo „Ty jsi jenom závistivá!“ nebo „Nech mě v pokoji!“
Naopak, když řeknete: „Mně dělá starosti, že jsi v poslední době často nepřišel na večeři“, nebo „Mně chybí, když jsme spolu hráli fotbal a teď jsi vždycky unavený nebo rozčílený“, měníte celý příběh. Neobviňujete. Popisujete své pocity. To je tzv. ja-výrok. A to je jedna z nejúčinnějších technik, které doporučuje Národní linka pro odvykání.
Proč to funguje? Protože vaše blízká osoba nevnímá útok. Vnímá, že něco změnilo vaši vztah. A to je věc, kterou člověk nemůže jednoduše odmítnout. Může říct: „To je pravda, že jsem nebyl na večeři.“ Ale nemůže říct: „Mně nechceš.“
Připravte si konkrétní příklady - ne jen obecné stížnosti
Nemluvte o „všech“ chybách. Mluvte o konkrétních dnech. Konkrétních situacích.Před rozhovorem si napište tři až pět případů, které vás znepokojují. Ne: „Vždycky lžeš.“ Ale: „V pátek jsi řekl, že jsi šel na pivo s kamarády, ale pak jsem našla tvoje auto před hospodou, kde nejsou žádní kamarádi.“ Ne: „Ztrácíš zájem o rodinu.“ Ale: „Poslední týden jsi neřekl dceři, že ji máš rád, a když se snažila mluvit o škole, jsi se obrátil k televizi.“
Tato konkrétnost je klíčová. Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 se 78 % případů závislosti projevuje přesně tímto způsobem: podrážděnost, apatie, ztráta zájmu o běžné aktivity, časté lhaní. Když přijdete s konkrétními příklady, nevypadáte jako kritik. Vypadáte jako někdo, kdo se opravdu dívá - a kdo se stará.
Nečekejte na „perfektní čas“ - hledejte příznaky
Mnoho lidí čeká, až se blízká osoba „rozhodne“ hovořit. Ale závislost není věc, kterou člověk „rozhodne“ řešit. Je to postupné zanikání.Nečekejte na to, kdy bude opilý nebo kdy se zhroutí. Hledejte příznaky, které už jsou tam:
- Časté lhaní nebo vyhýbání se přímým odpovědím (65 % případů)
- Zhoršení výkonu ve škole nebo práci (32 %)
- Ztráta zájmu o aktivity, které dříve bavily (78 %)
- Fyzické znaky: zarudlé oči, výrazné výkyvy hmotnosti, neustálá únava (47 %)
- Nečekané výkyvy nálady - od nadšení k agresivitě za pár hodin
Když tyto znaky vidíte, není čas čekat. Je čas mluvit. A to i tehdy, když je osoba „v pohodě“. Většina lidí s závislostí je v pohodě - dokud se něco nezlomí.
Připravte si pomoc - ne jen slova
Nemluvte jen o problému. Mějte připravenou cestu ven.Když řeknete: „Mně dělá starosti, že jsi v poslední době často nepřišel na večeři. Chci, abychom to probrali. Mám kontakt na terapeuta, který pracuje s rodinami. Můžeme se s ním sejít, když budeš chtít.“ - to je úplně jiná věta než: „Měl bys jít k terapeutovi.“
Uživatelka Markéta z Olomouce, která mluvila se svým manželem o jeho alkoholismu, říká: „Až když jsem měla připravený telefonní číslo terapeuta a věděla, kam jít, začal o tom uvažovat.“
V České republice máte několik konkrétních možností:
- Národní linka pro odvykání: 800 350 000 - bezplatná konzultace pro rodiny, 7 dní v týdnu, 8-20 hodin. V roce 2022 zaznamenala 15 342 hovorů od rodinných příslušníků.
- Adicare: 8 poboček po celé ČR, poskytují poradenství pro rodiny i pro závislé.
- Sanatorium Moniky Plocové: specializuje se na rodinnou terapii a komunikaci.
- Web chciodvykat.cz: nabízí online konzultace a materiály od března 2023.
Neříkejte: „Jdi tam.“ Řekněte: „Tady je číslo. Můžeme se tam sejít spolu. Nebo já tam jdu a řeknu ti, co se řeklo.“
Nečekejte na „ano“ - čekejte na „možná“
Největší iluze je, že pokud řeknete správně, osoba okamžitě řekne: „Máš pravdu. Jdu k lékaři.“Pravda je jiná. Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 67 % závislých osob odmítne pomoc při prvním pokusu. Ale 43 % z nich přijme pomoc při třetím až pátém pokusu.
To znamená: jedna konverzace neznamená konec. Znamená začátek. Pokud se vám podaří otevřít dveře - i když se teď neotevřou - máte šanci. Pokud se vám podaří nezavřít je úplně - máte šanci.
Petr z Brna, otec dvou dětí, který mluvil se svým synem o závislosti na kokainu, říká: „Po první hovoru mě vyhodil z domu. Po druhém mi řekl: ‚Nech mě v klidu, ale dám ti číslo terapeuta.‘ Po třetím šel sám.“
Nezapomeňte na sebe
Když se snažíte pomoci někomu, kdo je závislý, nezapomínejte na sebe. Většina rodinných příslušníků je vypálená. Většina z nich má strach, vztek, lítost, nedůvěru. A to všechno se hromadí.Národní linka pro odvykání a Adicare nabízejí nejen poradenství pro závislé - ale také pro ty, kdo je mají blízko. Existují skupiny podpory, kde můžete mluvit s lidmi, kteří prožívají to samé. V roce 2022 jich v ČR bylo 47 akreditovaných zařízení, která mají speciální programy pro rodiny.
Nejste vinen. Nejste slabý. Nejste neúspěšný. Jste člověk, který se snaží zachránit někoho, koho miluje. A to je největší síla, kterou máte.
Co dělat, když to selže?
Možná se stane, že po vašem rozhovoru osoba odmítne hovořit. Zavře se. Přestane vás kontaktovat. Nebo začne lhat ještě víc.Pak je čas změnit strategii. Ne vás. Ne jeho. Ale vaše chování.
Nezakládejte svou životní úroveň na jeho rozhodnutí. Pokračujte v běžném životě. Nevyhýbejte se mu. Nezatěžujte ho. Neříkejte: „Jsi závislý.“ Ale říkejte: „Jsem tady, když budeš chtít.“
Lucie z Prahy, která mluvila se svým otcem o jeho závislosti na opioidech, říká: „Připravila jsem všechno. Měla jsem příklady, kontakty, klidný tón. On začal lhat a popírat. Nakonec jsem se obrátila na Národní linku. Zjistila jsem, že nejsem jediná, kdo to prožívá. A že nejsem odpovědná za jeho rozhodnutí.“
Nejste odpovědní za jeho výběr. Jste odpovědní za to, jak mluvíte. A to je vše, co můžete ovládat.
Co se děje v ČR? Nové trendy
Od roku 2023 se v České republice mění přístup k závislostem. Ministerstvo zdravotnictví spustilo kampani „Mluvme o závislosti bez předsudků“. Všechny střední školy od roku 2025 budou muset vyučovat, jak mluvit s blízkými, kteří mají problém se závislostí.Sociální pracovníci od září 2023 absolvují povinné školení o komunikaci s rodinami závislých. Digitální materiály - videa, články, online konzultace - se rozšiřují. Do roku 2025 bude 70 % podpory dostupné online.
To znamená: už nejste sami. Už nejste jediní, kdo to zkouší. A už nejste jediní, kdo potřebuje pomoci.