Refeeding syndrom není jen lékařský termín - je to skryté nebezpečí, které může zabít člověka, který se právě začíná vracet k jídlu. Představ si, že pacientka s anorexií nervosou, která měla BMI 14,2, začne jíst normálně - 2000 kcal denně. V třetí den se jí zhroutí dýchání. Srdce přestane správně bijít. Dýchací svaly se nechají. Je to nečekané. A přitom úplně předvídatelné. Toto je refeeding syndrom - a není to chyba pacienta. Je to chyba systému.
Co je refeeding syndrom skutečně?
Refeeding syndrom není alergie na jídlo ani přecitlivělá reakce na cukr. Je to vážná metabolická katastrofa, která nastane, když tělo po dlouhém hladovění najednou dostane energii. Když jsi měsíce nebo roky jen pila vodu nebo jela jen ovoce, tělo se přizpůsobilo - spalovalo vlastní svaly a tuky, udržovalo si energii na minimum. Když najednou přijde cukr, tělo přepne do režimu „nabíjení“. Inzulin se začne vylučovat, glukóza vstupuje do buněk, a s ní i fosfor, draslík a hořčík. Tyto elektrolyty se přesouvají z krve do buněk. A v krvi zůstane jejich hladina tak nízká, že srdce, svaly, plíce a mozek přestanou fungovat.
Hlavní znak? hypofosfatémie - hladina fosforu v krvi klesne pod 0,65 mmol/l. To není jen „nějaký problém“. Fosfor je klíčový pro výrobu ATP - tělesného paliva. Bez něj tvoje svaly, včetně svalů, které ti umožňují dýchat, prostě nepracují. Výsledek? respirační selhání, arytmie, srdeční selhání, komatózní stav - až smrt.
Kdo je v největším riziku?
Není to jen o anorexii. I když 65 % případů se vyskytuje u lidí s poruchami příjmu potravy, riziko je i u jiných skupin:
- Osoby s BMI pod 16 - hlavní hranice podle NICE
- Pacienti, kteří jeli jen tekutiny déle než 10 dní
- Osoby, které ztratily více než 15 % hmotnosti za 3-6 měsíců
- Chroničtí alkoholici - jejich tělo je často poškozené a výživově vyčerpáno
- Pacienti po bariatrii nebo onkologické léčbě
Největší riziko má ten, kdo má BMI pod 14 - v tomto případě je šance na výskyt refeeding syndromu 20-30 %. U BMI 14-16 je riziko střední (5-10 %). Nad 16 je riziko téměř nulové. To není teorie - to jsou čísla z evropských studií.
Proč to tak často přehlížíme?
Ve výzkumu v Německu, kde se ptali 281 lékařů a posluchačů medicíny, jen 14 % správně poznalo refeeding syndrom. V Česku na 1. lékařské fakultě UK jen 22 % studentů umělo identifikovat rizikové faktory. V praxi se stává, že pacientka s BMI 14,5 je přijata do nemocnice - a hned začne dostávat 2000-2500 kcal denně. „Proč ne? Je to přece zdravá výživa.“
Tady je problém. Nejde o „zdravou výživu“. Jde o „příliš rychlou“ výživu. A to je rozdíl, který může být životně důležitý. Lékař z IKEM v Praze popsal případ 24leté pacientky, která po 3 dnech refeedingu potřebovala umělou plicní ventilaci. Příčina? Příjem 2000 kcal denně - což je standardní dávka pro zdravého člověka, ale pro ní byla bombou.
Jak refeeding syndrom předcházet?
Prevence není složitá. Ale vyžaduje disciplínu. Podle ASPEN konsenzuálních doporučení z roku 2020:
- Začni s 10-20 kcal/kg denně - to je pro většinu lidí 500-800 kcal denně
- Zvyšuj o 200-300 kcal každé 24-48 hodiny - ne každý den!
- U extrémně podvyživených (BMI <14 nebo ztráta >10 % hmotnosti) začni s jen 5 kcal/kg/den - to je cca 300-400 kcal
- Nezapomeň na suplementaci: thiamin (vitamin B1) - 200-300 mg intravenózně denně, fosfor, draslík, hořčík
- Kontroluj elektrolyty každých 8-12 hodin prvních 72 hodin
V České republice od roku 2018 platí standardizovaný protokol: pacienti s BMI pod 16 nebo hladověním déle než 7 dní musí mít minimálně 3 denní kontroly elektrolytů. A co se stalo? Výskyt refeeding syndromu klesl o 65 %. To není náhoda. To je důkaz, že když se postupuje správně, výsledky jsou výrazné.
Co dělají špatně?
Nejčastější chyby v praxi:
- Příliš rychlé zvyšování kalorií - 2500-3000 kcal u pacienta s BMI 13
- Ignorování elektrolytů - kontrola pouze jednou za 2 dny
- Nezahájení preventivní suplementace thiaminu - i když není klinická známka deficiency
- Chybné předpoklady: „Ona je jen hubná, ale jinak zdravá“ - ne, tělo je v katabolickém stavu, a to se nevidí na vzhledu
V českém registru poruch příjmu potravy bylo v letech 2019-2021 identifikováno, že 78 % případů RFS bylo způsobeno příliš rychlým zvyšováním příjmu. To znamená, že téměř každý případ byl možné předcházet - pokud by se dodržovaly základní pravidla.
Co se děje v budoucnu?
Už se dějí věci. Od roku 2022 probíhá na 12 českých klinikách pilotní projekt s automatizovaným systémem, který sleduje elektrolyty v reálném čase. Výsledek? Výskyt refeeding syndromu klesl o 42 % ve srovnání s manuálním sledováním. To je revoluce.
Budoucnost bude ještě přesnější. V rámci projektu EU Horizon 2020 „Personalized Nutrition Recovery“ se zkoumají metabolomické profily - tedy jak tělo reaguje na jídlo na molekulární úrovni. Výzkumníci z FN Brno věří, že v příštích 5 letech budeme schopni předpovídat riziko RFS na základě genetických markerů a biochemických signálů. To znamená: nebudeme hádat, budeme vědět.
Proč je to důležité pro každého?
Nejde jen o nemocnice. Tady je realita: lidé s poruchami příjmu potravy se často léčí doma, s podporou rodiny, s terapeutem. A mnohdy je základní rada: „Jen začni jíst normálně.“
Co když je tohle špatná rada?
Refeeding syndrom je nebezpečný právě proto, že vypadá jako „dobrá věc“. Když někdo jí, je to dobře. Když jí více, je to ještě lepší. Ale ne. Někdy je to smrt. A tato smrt není způsobená nechápáním pacienta. Je způsobená nechápáním systému.
Nejlepší způsob, jak pomoci, není přimět někoho jíst více. Je to pomoci mu jíst správně. Pomalu. S kontrolou. S podporou. S vědou.
Ještě jednou: nejde o to, kolik jíš. Je to o tom, jak jíš.