Deprese u dospívajících: Jak poznat varovné příznaky a kde hledat psychoterapeutickou pomoc

Deprese u dospívajících není jenom „fáze“ nebo „špatný den“. Je to skutečná duševní porucha, která může zničit školní výkon, přátelství, rodinné vztahy - a v nejhorším případě i život. Mnoho rodičů si myslí, že jejich teenager je jenom „náladový“ nebo „zalezený“. Ale když se smutek nechce odpojit, když se dítě uzavírá do pokoje, přestává jíst, spát nebo reagovat, a začíná mluvit o tom, že „to všechno není stojící za to“, není to jenom náladovost. Je to varovný signál.

Co se skrývá za těmito změnami?

Deprese u dospívajících se nejeví jako u dospělých. Místo klidného smutku často vidíte podrážděnost, vztek, nebo úplnou odstupňovanost. Chlapci se mohou stát agresivní, dívky se mohou uzavřít do sebe. Někdo přestane chodit do školy, jiný začne přejídat nebo se úplně odmítá jíst. Spánek se mění - buď se neustále chce spát, nebo se v noci probouzí a nemůže usnout znovu. Školní prospěch klesá, i když dítě dříve bylo dobré. Přestává se zajímat o hry, hudbu, kamarády - všechno, co dříve dělalo radost.

Podle Psychologie.cz (2023) se dospívající s depresí často cyklí ve svých myšlenkách: „Jsem špatný“, „Nikdo mě nemá rád“, „Nemám žádnou hodnotu“. Tyto myšlenky nejsou jenom „záporné“. Jsou pevně zakořeněné a vytvářejí jakési emocionální pasti. Dítě se stydí za své pocity, nechce o nich mluvit, a proto se izoluje. A čím víc se izoluje, tím hlubší je propast.

Co je kritickým signálem, že je potřeba okamžitá pomoc?

Nejstrašnější příznak není smutek. Je to myšlenka na sebevraždu. Když dítě řekne: „Nechci už žít“, „Nikdo by si mě nevšiml, kdybych zmizel“, „Nechci být tady“, nebo když najdete nástroje, které používá k sebepoškozování - řezání, spalování, přehnané příjmy léků - nečekáte. Okamžitě hledejte odbornou pomoc.

Podle Linkabezpeci.cz (2023) je to stejné jako když máte zlomenou ruku. Neřeknete: „Zatím se to zahojí samo.“ Půjdete k lékaři. Stejně tak když je duše zlomená, potřebuje lékaře - psychologa nebo psychiatra. Nečekání může mít tragické následky. Statistiky EUC (2020) ukazují, že deprese je jednou z hlavních příčin úmrtí u dospívajících ve věku 15-24 let. A to je něco, co nelze ignorovat.

Psychoterapie: Co se děje ve schůzce?

Nejúčinnější léčba deprese u dospívajících není lék. Je to psychoterapie. A nejde o to, že „dítě si jenom popovídá“. Jde o strukturovaný proces, který pomáhá změnit způsob, jakým myslí, cítí a reaguje na svět.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejčastěji doporučovaná. V praxi to znamená, že terapeut pomáhá dospívajícímu rozpoznat, jaké myšlenky ho drží v depresi - třeba „Když jsem nezískal pětku, jsem neúspěšný“ - a naučí ho je překonávat. Místo toho, aby se cítil zodpovědný za všechno, co šlo špatně, se učí: „Tohle je jedna situace. Neznamená to, že jsem špatný člověk.“

Interpersonální terapie se zaměřuje na vztahy. Často je deprese spojená s rozvodem rodičů, ztrátou kamaráda, nebo tím, že se dítě cítí nepochopené. Terapeut pomáhá najít způsoby, jak komunikovat lépe, jak říct, co potřebuje, a jak se neustále neustupovat.

Rodinná terapie není jen pro rodiče. Je pro celou rodinu. Protože deprese neovlivňuje jen jednoho člověka. Ovlivňuje, jak se všechno točí doma. Když dítě nechce mluvit, rodiče se začnou obviňovat. Sestry se cítí zanedbané. Terapeut pomáhá rodině najít společný jazyk. A dítě se konečně cítí: „Tady mě někdo slyší.“

Kolik sezení potřebuji? Kdy se to začne měnit?

Nikdo nevyléčí depresi za dvě sezení. To je iluze. Ale ani to není rok dlouhá terapie. Podle Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP, 2023) se u středně těžké deprese doporučuje 4-6 sezení na začátek. První změny se obvykle objeví po 8-10 sezeních. Někdy je to rychlejší, někdy pomalejší. Záleží na tom, co je příčinou - je to ztráta? Bullying? Genetika? Tělesná nemoc?

Pravidelnost je klíč. Jedno sezení týdně je ideální. Když sezení přijdou jen každé dvě týdny, terapie ztrácí impulz. Dítě se opět vrací do starých vzorců. A to, co se naučilo, se ztrácí.

Pro lehkou depresi může stačit jen psychoterapie. Pro těžkou - často potřebujete kombinaci s léky. A to je důležité pochopit: léky nejsou „náhrada“ za terapii. Jsou pomůcka. Aby dítě mělo dost energie, aby vůbec mohlo do terapie chodit.

Léky: Kdy a proč?

Fluoxetin je jediný antidepresivum, které má prokázanou účinnost u dospívajících podle klinických studií (Cipriani, 2016). Je to lék, který pomáhá mozku obnovit rovnováhu neurotransmiterů - chemických látek, které ovlivňují náladu. Ale nezačne působit okamžitě. Trvá 2-6 týdnů. A to je pro rodinu těžké. Když se dítě nezlepší za dva týdny, mnoho rodičů přestane s léky dávat. A to je chyba.

Před zahájením léčby musí lékař, dítě a rodiče spolu projít všechno: jaké jsou rizika? Jaké jsou vedlejší účinky? (Někdy se objeví neklid, nebo zvýšená agresivita na začátku - to je důvod, proč se léky nezačínají dávat bez dohledu.) Je důležité, aby dítě vědělo: „Tohle není lék na „vyřešení“ mého problému. Je to pomůcka, abych mohl pracovat na sobě.“

Co může rodina udělat?

Nemůžete dítě „vyléčit“ tím, že mu řeknete „Buď šťastný!“. Ale můžete mu dát prostor. Když dítě přijde domů a řekne: „Dnes jsem se cítil hrozně“, neříkejte: „To je jen náladovost.“ Řekněte: „Děkuju, že jsi mi to řekl. Chci to slyšet.“

Nezapínejte televizi, neotvírejte telefon. Sedněte si k němu. Dejte mu čas. Neřešte hned řešení. Neříkejte: „Zkus tohle!“ Neříkejte: „Já jsem to přežil, ty to přežiješ taky.“

Pojďte s ním na první sezení. Nechte ho, aby mluvil. Nezatlačujte ho. Neříkejte: „Necháme to na psychologovi.“ Psycholog není zázračník. Je to spolupracovník. A rodič je jeho nejdůležitější spojenec.

Učitelé, trenéři, kamarádi - všichni by měli vědět, co je deprese. V Česku se v posledních letech začínají školit učitelé, aby rozpoznali varovné příznaky. Pokud vidíte, že dítě přestává mluvit ve třídě, přestává chodit na sport, nebo se vrací s novými řezy na rukou - neignorujte to. Oznámte rodičům. A pokud se domníváte, že je v nebezpečí - zavolejte.

Kde hledat pomoc?

V České republice je možné získat podporu přes školního psychologa, pediatra, nebo přímo psychologa. Většina obcí má centra pro děti a mládež, která poskytují bezplatné nebo levné psychoterapeutické služby. Některé nemocnice mají specializované oddělení pro děti a dospívající. Nečekáte, až se situace zhorší. Když se vám zdá, že něco není v pořádku - zavolejte.

Nejde o to, jestli je to „dostatečně závažné“. Jde o to, jestli se dítě cítí, že je to pro něj příliš těžké. A když ano - potřebuje pomoc. Ne hned „výtečnou“. Jen nějakou. A existuje.

Nezapomeňte: deprese se nevyléčí sama. Ale vyléčí se. S podporou, s terapií, s časem. A s tím, že někdo neodstoupí. I když je těžké. I když je to nuda. I když se dítě nechce otevřít. Ty sezení, která vypadají jako „nic se neděje“ - ty jsou důležité. Protože každé sezení je krok ven z temnoty.