ADHD u dívek a žen: Proč je poddiagnostikované a jaká terapie skutečně pomáhá

ADHD u dívek a žen: Proč je poddiagnostikované a jaká terapie skutečně pomáhá

led, 4 2026

ADHD u žen se často skrývá za úzkostí, depresemi nebo „přílišnou emocionalitou“. Mnoho žen prochází lety s pocitem, že jsou „příliš roztržité“, „nemají kontrolu nad životem“ nebo „prostě nejsou dostatečně silné“. Ale nejde o slabost - jde o neurovývojovou poruchu, která se u žen projevuje jinak než u chlapců. A právě proto je poddiagnostikovaná.

Proč se ADHD u dívek nevidí

V dětství se ADHD u chlapců projevuje hlasitě: skáčou z lavice, přerušují hodiny, neumí sedět klidně. U dívek to vypadá jinak. Nezvedají ruku, nevadí učiteli, nevypadají jako „problemové“. Místo toho sedí v pozadí, ztrácí školní potvrzení, zapomínají na domácí úkoly, přemýšlí o něčem jiném, než o tom, co říká učitel. Tyto příznaky nevzbuzují pozornost - naopak, učitelé je často považují za „dobré dívky“, které prostě „nejsou koncentrované“.

Studie z roku 2014 ukazují, že v dětství je ADHD u chlapců diagnostikována tři až pětkrát častěji než u dívek. Ale v dospělosti se tento poměr vyrovnává. To znamená: mnoho dívek s ADHD prostě nikdy nebylo diagnostikováno. Příznaky se jen přesunuly do pozadí - a v dospělosti se začaly projevovat jako chronické vyčerpání, úzkost nebo pocit, že „všechno zvládám, ale jen proto, že se vydávám“.

Jak se ADHD u žen projevuje - jinak než v knihách

Klasický obraz ADHD - hyperaktivní chlapec, který se neumí držet - je jen polovina příběhu. U žen je převážně přítomna forma bez hyperaktivity, kterou někdy nazývají ADD (Attention Deficit Disorder). Projevy jsou vnitřní, neviditelné:

  • Zapomínání schůzek, termínů, důležitých dnů - i když se snažíte vše zapsat
  • Občasné „vypnutí“ během konverzace - nevědomě se zaměříte na detaily, ne na hlavní téma
  • Snaha dělat najednou všechno: domácí úkoly, práci, péči o děti, a přitom nic nedokončíte
  • Vnitřní neklid - nejste schopná odpočinout, i když jste unavená
  • Emoční labilita - rychlé přechody mezi nadšením a bezmocí
  • Trvalý pocit selhávání - „Proč to ostatní zvládnou tak snadno?“
Klára Kubíčková, autorka knihy Roztěkané, byla diagnostikována až ve věku 42 let. Předtím si myslela, že je „příliš citlivá“, „příliš náročná na sebe“ nebo „nemá dostatek sil“. Výsledkem byly léky na úzkost, terapie na deprese, až když se konečně objevila diagnóza ADHD - po letech zbytečného utrpení. „Když nemáte diagnózu a nevědomě svoje ADHD kompenzujete, tak tím přicházíte o strašně mnoho sil. Opravdu mizerně se vám žije,“ říká.

Proč se toho nevšímají lékaři?

Diagnostika ADHD u žen je komplikovaná z několika důvodů. První: klasická kritéria DSM-5 vyžadují, aby příznaky začaly před 12. rokem života. Ale u dívek tyto příznaky byly v dětství přehlíženy - nebyly „narušující“, nebyly „nápadné“. Lékaři proto často říkají: „To nebylo v dětství, tak to není ADHD.“

Druhý důvod: příznaky ADHD u žen se překrývají s jinými poruchami. Úzkost, deprese, poruchy osobnosti - všechny tyto diagnózy se často stanovují, když se nezaměří na základní příčinu. Výsledek: žena dostane léky na úzkost, ale problém zůstává. Nebo si myslí, že „je psychicky zraněná“, když ve skutečnosti má neurovývojovou poruchu.

Třetí důvod: systém. V Česku se na diagnózu ADHD u dospělých musí žádat od psychiatra, neurologa nebo praktického lékaře. Ale mnoho žen neví, že by mělo žádat. A když se obrátí na lékaře, často se setkávají s nepochopením: „To je jen vaše špatná organizace.“

Žena stojí v dlouhém chodbě s uzavřenými dveřmi, drží dopis s nápisem ADHD, zatímco ostatní se obrací zády.

Co můžete udělat, pokud si myslíte, že máte ADHD?

Nejprve: neviny. Pokud se vám to všechno zní známě - nejste „zvláštní“. Nejste „slabá“. Jste jen někdo, kdo funguje jinak.

Začněte tímto:

  1. Seznamte si své příznaky - zapište si, co vás v posledních letech nejvíc unavovalo. Zapomínání? Emoční výkyvy? Neschopnost dokončit věci? Všechno zapište.
  2. Proveďte si test - WHO vytvořila 18-otázkový dotazník pro dospělé. Pokud máte 6 nebo více kladných odpovědí, je to signál. Test najdete na Hedepy.cz.
  3. Shromážděte informace z dětství - promluvte si s rodiči, staršími sourozenci, učiteli. Co vás v škole „zvláštní“ dělalo? Zapomínaly jste na školní potvrzení? Měly jste vždycky „hromadu“ nesplněných úkolů? Tyto informace jsou důležité pro diagnózu.
  4. Požádejte o konzultaci - nejde o to, abyste „něco měli“. Jde o to, abyste pochopili, proč se vám žije tak těžko. Kliniky jako Adicare nabízejí nezávaznou vstupní konzultaci, kde si o vašich obtížích popovídáte - bez tlaku, bez diagnózy na první schůzce.

Co pomáhá - a co ne

Léčba ADHD u žen není jen o lékách. I když stimulancia (jako methylfenidát) mohou být účinná, nejsou jedinou cestou. Největší změnu přináší:

  • Psychoedukace - pochopení, že to není vaše chyba. To samo o sobě uvolňuje obrovské množství stresu.
  • Struktura a nástroje - nejde o to, abyste „byly organizovanější“. Jde o to, abyste měly nástroje, které vám pomáhají fungovat. Například: telefonní upozornění na každou schůzku, papírový kalendář, blok na poznámky v každém batohu.
  • Terapie zaměřená na ADHD - ne každá psychoterapie je stejná. Hledejte terapeuty, kteří znají specifické potřeby žen s ADHD - ne jen „jak se vyrovnat s úzkostí“.
  • Podpora - najděte skupinu, kde můžete mluvit o tom, jak se vám žije. Mnoho žen se cítí „jedna“ - ale ve skupině zjistíte, že nejste samy.
Léky mohou pomoci - ale nejsou řešením. Řešením je pochopení, jak fungujete, a naučení se žít s tím, jak jste.

Skupina žen sedí v kruhu, jedna drží knihu, nad nimi vznášejí se jemné křídla jako symbol přijetí sebe sama.

Co se mění - a proč je důležité

V roce 2013 se změnily kritéria DSM-5 - a to byl první velký krok vpřed. Umožnily lépe rozpoznat ADHD u dospělých, zejména u žen. Od té doby se počet diagnostikovaných případů zvýšil o 27 %.

V Česku se postupně objevují specializované kliniky, testy pro ženy, knihy jako Roztěkané. Více lidí začíná mluvit o tom, že ADHD u žen není „výjimka“ - je to běžná, ale skrytá realita.

Ale hlavní změna je uvnitř. Mnoho žen už nečeká, že se „vyrovnají“ s tím, že „jsou jiné“. Už nechcete být „silnější“. Chcete být sebou. A to je největší léčba.

Co dělat dál

Pokud se vám toto všechno zní známě - nečekáte na „nějaký den“. Začněte teď.

  • Přečtěte si knihu Roztěkané - je psaná ženou pro ženy, které se cítí „rozbity“.
  • Stáhněte si WHO test a vyplňte ho - aniž byste se rozhodovali, co znamenají odpovědi.
  • Požádejte o konzultaci - nejde o to, abyste „dostaly diagnózu“. Jde o to, abyste konečně pochopily, proč vás to všechno tak unavuje.
Nikdo vás nezavádí. Nejste „něco špatného“. Jste jen někdo, kdo se narodil s jiným způsobem fungování. A to není chyba - to je příběh, který stojí za to znát.

Může mít žena ADHD i bez hyperaktivity?

Ano. U žen je ADHD častěji přítomna ve formě bez hyperaktivity, která se nazývá ADD. Projevy zahrnují především poruchy pozornosti, vnitřní neklid, emoční labilitu a chronické zapomínání. Fyzická hyperaktivita je vzácná - to je důvod, proč se porucha často přehlíží.

Proč mě měla diagnostikovat už v dětství, když jsem se vždy chovala „dobře“?

Protože u dívek se ADHD často projevuje jinak. Nezvedáte ruku, nevadíte, nevypadáte jako „problemová“. Místo toho jste v pozadí - zapomínáte úkoly, ztrácíte věci, přemýšlíte o něčem jiném. Tyto příznaky nevzbuzují pozornost - a proto je nevidí učitelé ani rodiče. To neznamená, že to nebylo ADHD. Znamená to, že bylo skryté.

Je možné mít ADHD a zároveň úzkost nebo depresi?

Ano, často ano. Mnoho žen s ADHD je nejprve diagnostikováno s úzkostí nebo depresí - protože jejich příznaky připomínají tyto poruchy. Ale když se ADHD nelečí, úzkost a deprese se nezlepší. Správná diagnóza ADHD může vést k výraznému zlepšení i těchto stavů.

Můžu se o diagnózu pokusit, když jsem už 40 let?

Ano. Diagnóza ADHD není o věku - je o přetrvávajících problémech a jejich dopadu na váš život. Pokud máte trvalé potíže s organizací, pozorností, emoční stabilitou a pocitem selhávání, diagnóza je možná i v dospělosti. Mnoho žen je diagnostikováno až ve 30., 40. nebo 50. roce života - a jejich život se po diagnóze změní.

Co mi pomůže, pokud nemám přístup k psychiatru?

Začněte s informacemi. Proveďte si WHO test, přečtěte si knihu Roztěkané, najděte online skupiny žen s ADHD. Vytvořte si strukturu: kalendář, seznamy, upozornění. Naučte se, že vaše „neorganizovanost“ není chyba - je to způsob, jakým váš mozek funguje. To samo o sobě uvolňuje stres. Když budete mít jasnější přehled o svých potřebách, bude vám lépe, i bez léků.