Sebevražedné myšlenky u dospívajících: Kdy vyhledat okamžitou pomoc

Sebevražedné myšlenky u dospívajících nejsou jen „fáze“ nebo „výbušná emocionální reakce“. Jsou to varovné signály, které často zůstávají nevyslyšené - a to s fatálními důsledky. V České republice je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi teenagery ve věku 15-24 let. Každý den zemře tři lidé sebevraždou, a z toho mnozí jsou právě mladí lidé, kteří se cítili osamělí, nepochopení nebo bez východiska. Pokud někdo řekne „nechci žít“, nebo začne darovat své věci, není to „jen tak“. To je signál, že potřebuje pomoc hned teď.

Co jsou sebevražedné myšlenky skutečně?

Nejde jen o to, že dospívající cítí smutek nebo frustraci. Sebevražedné myšlenky jsou vědomé představy o ukončení vlastního života. Mohou začít jako pasivní: „Chtěl bych spát a neprobudit se.“ Ale mohou se vyvinout do aktivních plánů: „Zítra si koupím léky, až budeš pryč.“ Podle dat Národního ústavu duševního zdraví se v roce 2023 v ČR odehrálo 1 253 dokonaných sebevražd. U dívek je častější počet pokusů, u chlapců ale větší počet smrtí - protože používají častěji smrtelné metody. To není otázka „silné vůle“ nebo „slabosti“. Je to otázka boje s psychickou bolestí, kterou nikdo jiný nevidí.

Červené praporky, které nesmíte přehlédnout

Když se někdo chová jinak než obvykle, je to důvod k pozornosti. Nejčastější varovné znaky:

• Vyjadřuje myšlenky typu „všichni budou šťastnější bez mě“ nebo „život nemá smysl“
• Daruje osobní věci - hračky, knihy, telefon, šperky - jako by se loučil
• Náhlá změna nálady: z hluboké deprese na neobvykle klidnou, „uvolněnou“ náladu - to může znamenat, že rozhodl, že sebevražda je „řešení“
• Má přístup k prostředkům: léky, zbraně, šňůry, jedovaté látky
• Opakuje pokusy o sebevraždu - i když se jednalo o „neúspěšný“ pokus
• Používá alkohol nebo drogy, aby utlumil bolest
• Ztrácí zájem o školu, kamarády, hobby - všechno, co dříve mělo význam

Případ Elišky, patnáctileté dívky z Olomouce, která se pokusila o sebevraždu třikrát během jednoho měsíce, ukazuje, jak rychle se situace může zhoršit. První pokus byl spolknutím celého balení léků. Druhý - závěsem. Třetí - při příjezdu z nemocnice. Každý pokus byl signálem, že potřebuje léčbu - ne jen léky, ale podporu, která ji přesvědčí, že život stojí za to.

Kdy je třeba zavolat 155 - a kdy stačí Linka bezpečí?

Ne každá sebevražedná myšlenka vyžaduje záchrannou službu. Ale když je tu konkrétní plán, přístup k nástrojům a dospívající je o samotě - okamžitá pomoc znamená zavolat 155. Nečekejte na „druhý pokus“. Nečekejte na „druhý den“. Nechte ho nebo ji nechat o samotě ani na chvíli.

Je-li situace vážná, ale neohrožuje život hned teď, zavolejte Linku bezpečí na 116 123. Tato linka funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. V roce 2021 zaznamenala 3 014 kontaktů týkajících se sebevraždy - to je o 63 % více než v roce 2019. Lidé na druhém konci jsou školení, neosuďují, neříkají „to je jen fáze“. Poslouchají. A pomáhají najít další krok.

Pro děti do 15 let je vhodná Dětská linka na 116 111. Pro mladé lidi od 15 let je linka pro mladé na 777 811 222. Tyto linky nejsou jen pro „krizi“. Jsou pro každého, kdo potřebuje někoho, kdo pochopí.

Co dělat, když se dospívající otevře?

Když někdo řekne: „Myslím na sebevraždu“, neříkejte „To neříkej!“ Neříkejte „Zkus se zaměřit na věci, které máš!“ Neříkejte „To se stává každému!“

Řekněte toto:

• „Děkuju, že jsi mi to řekl. To muselo být těžké.“
• „Nesužuješ se sám. Jsem tady.“
• „Necháme to někde zaznamenané? Chci, abys měl podporu.“
• „Pojďme zavolat někoho, kdo umí pomoci - teď.“

Nezůstávejte s ním o samotě. Nechte ho nebo ji nechat doma, pokud má přístup k nástrojům. Odstraňte léky, zbraně, šňůry, ostré předměty. Zavolejte terapeuta, zavolejte linku. Nečekáte na „nejlepší čas“. Ten čas je teď.

Proč se to stává - a co se mění?

Pandemie covidu-19 nejen zastavila školy. Zastavila i spojení. Dospívající ztratili přátel, tréninky, koncerty, výlety - všechno, co jim dávalo smysl. Výsledkem je výrazný nárůst deprese a úzkosti. V roce 2024 bylo zaznamenáno 1 561 sebevražd - ačkoliv část tohoto nárůstu je důsledkem lepší validace dat, ne všechno. Skutečnost je jednoduchá: psychické zdraví dětí a mladistvých se zhoršuje.

Naštěstí se něco mění. Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030 chce snížit počet sebevražd o 10 % do roku 2030. Školy začínají vyučovat emocionální gramotnost. Učitelé se učí rozpoznávat varovné znaky. Rodiče se učí mluvit o citové bolesti jako o něčem, co se dá léčit - ne jako o šamotu.

Největší změna je v kultuře. Už nejde o „ticho“. Jde o „otevřenost“. Světový den prevence sebevražd v letech 2024-2026 má téma „Změna narativu“. Znamená to: místo „to je slabost“ říkáme „to je bolest, která se dá léčit“.

Co můžeš udělat dnes?

Nečekáš na to, až někdo „zavolá“.

• Přesvědč se, že dospívající, kterého znáš, má někoho, kdo ho slyší - každý den.
• Pokud vidíš znaky, zeptej se: „Máš někdy myšlenky, že bys nechtěl žít?“ Neboj se to říct. Mnozí si přáli, aby někdo zeptal.
• Nezůstávej sám s tímto zatížením. Pokud si myslíš, že někdo je v nebezpečí, zavolej Linku bezpečí - oni ti řeknou, co dál.
• Připrav si seznam kontaktů: 155, 116 123, 777 811 222. Ulož je do telefonu. Vytiskni a zavěš na ledničku.

Sebevražda není nevyhnutelná. Je to výsledek bolesti, kterou nikdo neviděl. Ale když někdo začne vidět - když někdo se zeptá - může se to změnit. Každý kontakt na Linku bezpečí, každá slova „Jsem tady“, každá odstraněná láhev léků - to je krok k životu. A ten krok můžeš udělat ty.

Sebevražda není nevyhnutelná. Je to výsledek ticha. A ticho můžete přerušit - právě teď.