Přechod ze základní školy na střední je pro každého teenagera přelomový moment. Pro dítě s ADHD je to ale jako přesun z bezpečného domova do bouřlivého moře bez kompasu. Akademické požadavky se zvýší, učitelé nejsou vždy připraveni, a ta dříve známá podpora asistenta - často zcela zmizí. Výsledek? 23 % nižší průměr známek než u spolužáků bez ADHD, podle studie z roku 2019. Ale není to nevyhnutelné. Správná terapeutická příprava může změnit celou cestu.
Proč je přechod na střední školu pro děti s ADHD tak náročný?
Na základní škole je struktura jasná. Učitelé vědí, kdo má ADHD, a často přizpůsobují výuku. Je tam asistent, krátké přestávky, flexibilní termíny, a často i individuální pozornost. Na střední škole to všechno zmizí. Student má 6-8 různých učitelů, každý s jinými pravidly. Domácí úkoly se nezobrazují na tabuli, ale v elektronickém systému, který neví, jak ho použít. Zkoušky jsou delší, náročnější a bez možnosti přerušení. A přitom se očekává, že student bude sám plánovat, organizovat a dodržovat termíny - přesně ty věci, které mu ADHD ztěžují.
Největší problém není lenost. Je to porucha výkonnostních funkcí mozku. Student s ADHD má potíže s kognitivní flexibilitou - tedy schopností přepínat mezi úkoly, přemýšlet před tím, než se rozhodne, a zastavit impulzivní reakci. To znamená, že i když chce, nemůže jednoduše „přestat být rozptylený“. Je to jako mít motor, který neumí zastavit, i když je červená.
Co vlastně znamená terapeutická příprava?
Terapeutická příprava není jen „nějaká terapie“. Je to strukturovaný, často 8týdenní program, který se zaměřuje na výuku konkrétních dovedností, které škola neumí nebo nechce naučit. Tyto programy kombinují několik přístupů: kognitivně-behaviorální terapii (KBT), psychogymnastiku, ergoterapii a činnostní terapii. Cílem není „vyléčit“ ADHD - to nejde. Cílem je naučit dítě, jak s ním žít.
První věc, kterou se naučí, je plánování. Ne jen „dělej domácí úkoly“, ale jak je rozložit na kousky, kdy na ně začít, jak si naplánovat čas na odpočinek. Druhá věc je organizace. Jak si vytvořit systém na poznámky, jak si pamatovat termíny, jak najít všechny potřebné učebnice. Třetí věc je emoce. Co dělat, když se cítíš jako „problémový“, když ti učitel řekne „proč to nemůžeš udělat, jako všichni ostatní?“
Programy běžně zahrnují 18 setkání po 90 minutách s pedagogy, kteří mají psychoterapeutický výcvik. A nejde jen o dítě - rodiče se také učí, jak podporovat, ne přetěžovat, jak komunikovat se školou, a jak neztratit vlastní sílu.
Kdo je zapojený a proč to nejde jen tak?
Úspěch nezávisí jen na dítěti. Potřebuje celý tým: speciální pedagog, školní psycholog, učitelé, rodiče a samozřejmě samotný student. Ale tady je problém: 71 % rodičů hlásí komunikační bariéry mezi základní a střední školou. Informace o dítěti se nepředávají. Žádný formální přechodový plán. Žádný přehled o tom, co dítě umí, co potřebuje, co mu pomáhalo.
Na základní škole je asistent, který pomáhá s přípravou na výuku, s organizací, s adaptací. Na střední škole? Často nic. A učitelé? Pouze 35 % absolvovalo specializovaný kurz pro práci s ADHD. Většina neví, co je kognitivní flexibilita, nebo jak se s impulzivitou vypořádat bez kárnání.
Je to jako poslat někoho do cizí země, kde nezná jazyk, a očekávat, že se bude orientovat bez mapy, bez překladatele a bez někoho, kdo by mu řekl, kde je toaleta.
Co funguje? Reálné příklady
Nejsou to jen teorie. V praxi se to daří. V Brně se student s ADHD, který měl průměr 3,2, po absolvování 8týdenního programu zlepšil na 2,1 za jeden školní rok. Jak? Naučil se používat kalendář na telefonu s připomínkami, rozdělovat úkoly na 20minutové bloky, a když se cítil přetížený - vstal, šel ven na pět minut a pak se vrátil.
Studenti, kteří prošli terapeutickou přípravou, mají o 35 % nižší riziko, že střední školu nedokončí. A to je výsledek, který mění život.
Co jim nejvíc pomohlo? Podle průzkumu 82 % řeklo: krátké přestávky během výuky. 78 %: individuální přístup učitele. 65 %: možnost odevzdávat úkoly s odkladem. To není „zvláštní zacházení“. To je základní přizpůsobení - stejně jako brýle pro krátkozrakého.
Co se děje v Česku? Skutečný stav
Česká republika má problém s dostupností. Pouze 12 center v celé zemi nabízí specializované přechodové programy. Z toho 8 je soukromých - a stojí 15 000 až 25 000 Kč. Státní centra jsou k dispozici, ale jen za 500 Kč. A přesto jen 17 % škol aktivně spolupracuje s těmito centry.
Ještě horší je stav s lidmi. V Česku je pouze 127 certifikovaných specializovaných pedagogů pro ADHD na celou populaci. To je méně než jeden na 100 000 obyvatel. A přitom se počet diagnostikovaných případů mezi lety 2018 a 2023 zvýšil o 22 %.
Naštěstí se něco děje. Od ledna 2024 je kurz pro práci s ADHD povinným součástí celoživotního vzdělávání učitelů základních škol. Ministerstvo školství zahájilo pilotní projekt „ADHD v přechodu“, který školám dává granty do 50 000 Kč na vytvoření vlastních přechodových programů. Cíl? Rozšířit to na všechny kraje do konce roku 2025.
Co můžete udělat teď?
Nečkejte, až se dítě dostane na střední. Začněte už v 8. ročníku. Vytvořte individuální vzdělávací plán (IVP). Nechte ho napsat spolu s pedagogem a psychologem. Nechte ho obsahovat konkrétní strategie: jak se připravovat na zkoušky, jak komunikovat s učiteli, jak si organizovat čas.
Navštivte jedno ze státních center. Zkuste se připojit k České asociaci pro ADHD - nabízejí kurzy pro rodiče i učitele. Požádejte školu o schůzku s vedením - nechte je vědět, že potřebujete přechodový plán. A nezapomeňte: vaše dítě není problém. Je dítě s ADHD, které potřebuje správné nástroje.
Největší chyba je čekat, že škola sama najde řešení. Škola má příliš mnoho žáků, příliš málo času a příliš málo vzdělání. Vy jste jeho největší zástupce. Nechte se nechat pomoci. Nechte ho mít šanci.
Co se stane, když nic neuděláte?
Neuděláte nic - a dítě se ztratí. Ne protože není chytré. Ale protože nikdo neukázal, jak se v tomto systému orientovat. 42 % studentů s ADHD na středních školách se cítí jako „problémoví“ spolužáci. Sebedůvěra klesá. Zájem o učení zmizí. A nakonec - někteří přestanou chodit.
Toto není příběh o neúspěchu. Je to příběh o tom, jak málo něco stojí, aby se celý život změnil. Stačí jedna schůzka. Jeden plán. Jedna osoba, která řekne: „Vím, že to je těžké. Ale já ti pomůžu.“
Je možné projít terapeutickou přípravou zdarma v Česku?
Ano, existují státní centra, která nabízejí přechodové programy za symbolickou částku - obvykle 500 Kč. Tyto programy jsou ale omezené a často mají dlouhé fronty. Většina centru je soukromých a stojí 15 000-25 000 Kč. Pokud máte potvrzenou diagnózu ADHD a je vám přidělen asistent pedagoga na základní škole, můžete požádat o finanční podporu od krajského úřadu nebo od Ministerstva školství - některé granty jsou k dispozici pro rodiny s nízkým příjmem.
Kdy by měl začít terapeutický program?
Ideálně už v 8. ročníku základní školy. Program trvá 8 týdnů s 18 setkáními, takže by měl být dokončen nejpozději na začátku 9. ročníku. Čím dříve začnete, tím lépe se dítě připraví na změny. Některé školy už začínají vytvářet individuální vzdělávací plány (IVP) v 8. ročníku - to je skvělá příležitost. Nečekáte na poslední chvíli - když už se dítě ztratí.
Jak poznat, zda škola je připravená na studenta s ADHD?
Zeptejte se: Nabízejí nějaký přechodový plán? Mají učitele, kteří absolvovali kurz pro práci s ADHD? Jsou k dispozici krátké přestávky během hodin? Je možné odevzdávat úkoly s odkladem? Pokud odpověď na více než dvě otázky zní „ne“, škola není připravená. To neznamená, že dítě tam nemá mít šanci - ale znamená to, že budete muset bojovat o podporu. Nechte si vytvořit písemný plán spolupráce.
Může dítě s ADHD absolvovat vysokou školu?
Ano, a mnoho lidí s ADHD je úspěšných vysokoškoláků. Klíčem je příprava. Vysoké školy v Česku mají oddělení pro studenty se speciálními potřebami - mohou poskytnout prodloužené termíny, možnost psát zkoušky v klidnějším prostředí, nebo pomoci s organizací studia. Ale dítě musí znát své potřeby a umět je vyjádřit. Terapeutická příprava na střední škole je základ - bez ní se student na vysoké škole ztratí.
Co dělat, když učitel nechce pochopit ADHD?
Nejprve se snažte komunikovat klidně a s konkrétními příklady: „Můj syn má potíže s plánováním, protože jeho mozek neumí přepínat mezi úkoly. Když mu dáte úkol na týden, neví, kdy začít. Když mu dáte tři kroky a termín, funguje to lépe.“ Pokud to nepomůže, požádejte o schůzku s ředitelem školy a přineste písemný doporučení od psychologa. Nejde o to, aby učitel „miloval“ vaše dítě - jde o to, aby věděl, jak ho podpořit. A pokud se odmítáte přizpůsobit - můžete podat stížnost na krajský úřad.